Každého zajímá odkud je a kam směřuje a Já nejsem vyjímka. Mé pátrání po kořenech našeho rodu mě zavedlo do Oblastního archivu v Děčíně, kde jsem narazil na výživný materiál týkající se Romů v Děčíně v letech hluboké totality. Spoustu informací jsem si tímto potvrdil a další zajímavé zjistil.
O Svazu Cikánů-Romů jsem slyšel a vím toho o této organizaci spoustu. Vznik, krátké (cca čtyř leté) působení, zánik (rozpuštění zásahem vládnoucí normalizační garnitury) atd. To, že byl můj děda v roce 1970 zvolen předsedou MO Děčín jsem také věděl, ale nevěděl jsem nic o rétorice těchto romských reprezentantů. Samotnými Romy zvolení zástupci(reprezentanti) s mandátem, hovoří nejenom za Romy, ale zejména k Romům. No posuďte sami:
zdroj: Týdeník Jiskra ročník XIX: leden 1970
Jestli jste se dokázali přenést přes dobové výrazivo a máte dost sil na další materiál, který je ve své podstatě důkazem toho, že asimilační tendence tu v té době byla velice silná, tak pokračujte ve čtení.
Nechci masturbovat nad tím, že moje rodina byla zařazena mezi tzv. Romy 1. třídy jak zjistíte z článku. Nějak mě to třídění nezaráží. Je to poplatné politicky nekorektní době. Spíš mě zaráží jak v té době byli způsoby chování tehdejších Romů totožné s těmi dnešními. Pochopitelně, že řeč není o celé komunitě, ale o jedincích a rodinách.
zdroj: Týdeník Jiskra ročník XIX: leden 1970
Mám dojem, že Svaz Cikánů-Romů měl značný potenciál a kdyby již v té době dostal příležitost tak by ve spolupráci s místními NV možná dovedl romskou komunitu na vyšší vývojový stupeň. Tehdá to totiž bylo ryzí a etnobyznysu prosté, šlo skutečně o snahu povznést komunitu a zlepšit vzájemné soužití. Politické klima bylo i v té temné době nakloněno dialogu, pokud teda vycházíme z materiálů týkajících se děčínska. A Svaz Cikánů-Romů u nás ve městě vykročil cestou sebereflexe a palby do vlastních řad, pojmenovali nelichotivé a chtěli uvnitř komunity skutečně zamést. Měli mandát, byli zvoleni, byli přirozenými autoritami a věděli co chtějí. Velká škoda, že normalizace ukončila jejich činnost. Vnímám tento materiál jako fakt, že Romové, kteří fungovali a měli jisté sociální návyky se dobrovolně angažovali uvnitř komunity a své soukmenovce tlačili nahoru. Dnes takovéto angažmá od Romů s jistým společenským statusem postrádám. Myšlenka „národ sobě“ byla tehdy aplikována skutečně dobře. Emancipovaní Romové dneška by si měli vzít příklad z aktivistů minulosti.
Dědo vzpomínáme a nezapomeneme.
- PS: Vzhledem k „Nehubkovému zákonu“ mažu jména zainteresovaných, jelikož se nehodlám dostat do soudního sporu s dotyčnými. Rodina Hunkova je moje rodina (z matčiny strany) a tak potencionální problém nehrozí.
