Zmeškal hromadný odjezd iniciativy V Ústí neonacisty nechceme a tak se do saské metropole dopravil po vlastní ose a jako samostatná jednotka čítající dvě osoby se rozhodl okamžitě po příjezdu podpořit obyčejné měšťany, kteří dávají jasně na srozuměnou, že pochody neonacistů (ač soudně povolené) ve svém městě nechtějí. Občanská neposlušnost v praxi. Zjistil, že jistá stanoviště jsou defakto hnízdem německých politických stran (SPD, Grune,Die Linke.....). Striktně apolitický hledal spřízněné duše z řad národnostních menšin a papalášům z Čech i Německa se bravurně vyhýbal.
Zjistil jsem, že neonacistu nedostanu do hledáčku fotoaparátu, jelikož jim bylo znemožněno opustit nádraží na Neustadt. V tom znenadání spatřil jsem v dáli ty nejradikálnější odpůrce neonacistů. Podobnost vlajky s tou známou antifáckou mi vnukla myšlenu na splacení dluhu, který vůči těmto lidem pociťuji. Nechci glorifikovat radiální skupinu, ale jsem si vědom toho, že v první linii boje proti neonacistům u nás v ČR stojí právě tito lidé. Defakto se bijí i za nás Romy a tak já jako Rom jsem pár minut pochodoval po jejich boku a podržel pomyslný prapor i ten skutečný:
Policejní manévry byly monstrózní a kromě pěti policejních vrtulníků jsem viděl spoustu policejních vozů i těžkooděnců. Německá důslednost je příkladná a proto jsem nebyl vůbec překvapený, když jsem se postavil do čela odpůrců neonacistů a viděl před sebou jen hradbu těl v policejních uniformách a barikády postavené ze služebních vozů. Tady by se k sobě oba tábory nepochybně nedostali:
I tady to však bylo cítit příliš testosteronem a kvalitním pivem a možná i něčím jiným. Tak jsem hledal nějakou skutečnou partu řadových měšťanů, ať zedníci, svařeči, studenti či profesoři bylo mi to fuk. Jen žádná politická strana nechť si tu nehoní triko. Překročil jsem proto milovanou řeku po krásném starobylém mostě a ocitl se na místě zvaném Theater Platz, kde se to začalo také scházet a okolní architektura mi vyrazila takovým způsobem dech, že jsem nemohl již nikam jít, ale dlouhé minuty zírat kolem sebe. Když jsem se probral z vytržení, tak to kolem mne vypadalo asi takhle a Já byl spokojený, že jsem tam, kam jsem měl namířeno:
Tak tady mezi těmi lidmi strávil mrazivé odpoledne. Spřízněné duše z řad národnostních menšin tuzemských, či zahraničních jsem neobjevil, ale věřím, že tam byli....Občany, kteří přišli do ulic vyjádřit svůj názor jsem s chutí podpořil svou přítomností. Prostě historie se nesmí opakovat a spousta lidí to chápe. Dnes jsem byl tohoto svědkem.
