Událost roku pro český fotbal je na světě. Zapomeňte na vystoupení plzeňské Viktorie na slavném Nou Campu. Sparťan každým coulem, František Straka, jde trénovat druhé pražské „S“. Nepochopitelné? Možná! K nepochopení je tu ale daleko více věcí.
Nad čím zůstává rozum stát ze všeho nejvíce je rozhodnutí vedení Slavie. Těm se zřejmě totiž zalíbilo to, jakým způsobem se dělaly věci v pohádkovém Kocourkově. A proč to nezkusit i tady? To, že Slavia již není ta Slavia, která se přes Ajax dostala do Ligy mistrů, ví snad i ti, kterým se při vyslovení slova ofsajd vybaví exotické koření.
Nedaří se, vyměníme trenéra. Jestli je to správný tah, ať posoudí jiní. Ale dobře. Dělá se to všude, tak proč by nemohli ve Slavii. Jenže, prosím Vás, ať to má nějakou úroveň. A ne že se řekne, když se nevyhraje, Petrouš končí, a ono se nevyhraje a nic se neděje. Tak dobrá, dáme mu ještě jednu šanci. A ono se zase nevyhraje a světe div se, nový trenér stále nikde. A pak, když už konečně Slavia vyhraje, přichází nový kouč.
A pokud Michal Petrouš nelže a skutečně se o svém odvolání dozvěděl až po utkání na tiskové konferenci (média o této variantě spekulovala už den před zápasem), na které byl společně s ním představen i jeho následovník František Straka, tak ať se na mě nikdo nezlobí, ale to bych si musel tu hlavu ukroutit.
No a nakonec sám František Straka. O něm se teď píše víc, než by on sám asi chtěl. Ale s tím musel počítat už dávno předtím, než přijal tenhle „džob“. Ve fotbale existuje jistá rivalita a jsou věci, které se neodpouští. A Sparťani mu tohle nikdy nezapomenou. Už to nebude ten Franz, kterého ve Spartě milují. Kdepak! Jenže zase na něho nemůžeme ukazovat prstem jako na kacíře. Není první a ani zdaleka ne poslední. Tyhle věci se prostě dějí.
Upřímně. Straka si ukrojil pořádně velký krajíc. Nechci ho předem odepisovat, to v žádném případě. On má dostatečné kvality na to, aby Slavii aspoň trošku odlepil ode dna. Jenže když selže, bude mu to předhazováno úplně jinak, než kdyby neuspěl třeba v Olomouci. Straku prostě čeká strašně těžká práce a významná část jeho trenérské kariéry.
Navíc ani mezi slávisty to nebude mít vůbec lehké. Fanoušci mu dali jasně najevo, co si o něm myslí už při domácím zápase s Olomoucí, když skandovali jeho jméno doprovázené vulgarismy. Možná je to trochu unáhlené. Každý si zaslouží šanci, ale na druhou stranu chápu, že je těžké zkousnout, že jejich klub bude trénovat bývalý Sparťan.
Nezbývá než dodat – hodně štěstí, pane Strako.
