Vuvuzela, fandění co není slyšet

Pokud na tomhle MS v JAR nikdo nezazáří jako Pelé, tak první, co si vybavím, bude za 10 let zvuk včelího úlu. A budu marně přemýšlet, co to má, sakra, společného s fotbalem.

Na hřiště nastupují hráči, hučí vuvuzely, hraje se, hučí vuvuzely, padne branka, na půl sekundu jsou přemhlučený radujícími se fanoušky, rozehrává se, dechberoucí situace, tyčka, ofsaid, sporný výrok rozhodčího, červená, hatrick (ještě nebyl (-: ) a stále furt včelí úl...

Fandění na stadionu je třeba. Ať křičí domácí, na chvíli je překřičí hosté, bučení na simulanta, nesouhlas s výrokem rozhodčího, zatajení dechu celého stadionu, situace, kdy je icho skoro jako na pohřbu, mohutný výtrysk emocí, "góóóóól!!!," rozhodčí je...!, v zádech mrazící skandování "England, England!"...

...na to si letos? Všepřehlušující nudný, monotvárný zvuk vuvuzel! Jako kdyby na stadionu nido nebyl a panovalo tam ticho. Jenže i to ticho tolik nebolí uši jako tento všelí úl!Jen chvilková úleva při gólu, kdy je ten strašný zvuk na chvíli přerušen. Jen na chviličku...

Bežte už s tím neustálým houkáním do prdele!

(Promintě mi za to, ale jinak to říct nejde!)