Po stopách Fernaa Magalhãese

„Ten, kdo nerozumí přírodě, jde studovat biologii. Ten, kdo nerozumí sám sobě, jde studovat psychologii. A ten, kdo nerozumí ničemu, jde na moře.“ 

Čas od času se v anketách či rozhovorech objeví otázka, kterou knihu byste si vzali na pustý ostrov. Jednu? Alespoň tři, kdybych směla! A i tak jsem z množství dosud přečtených nemohla vybrat.

Od roku 2006, kdy jsem poprvé dočetla knihu Ivana Orla Idioti na plavbě kolem světa (a od té doby jsem ji četla ještě třikrát), mám už sedm let jasno. Ne Exupéryho Citadela, ne Coelhův Alchymista, ne Robinson Crusoe ani Encyklopedie zálesáka. Ani bible ne. Ale Orlovi Idioti. 

Je v ní všechno; dobrodružství, napětí, legrace, nebezpečí, romantika vykoupená těžkou dřinou na lodi bez elektřiny, ledničky, bez technických vymožeností, tak jako v časech Magalhăesových. Najdete v ní filozofii i poezii, moudrou radu v časech beznaděje, povzbuzení při klesající mysli. V dobách smutku a osamění rozesměje a potěší. Je v ní podobenství a víra. Víra v to, že když člověk opravdu chce, dokáže všechno, co si usmyslí.

Osudem vybraná parta lidí, z nichž většina neměla s mořem nikdy nic společného, stavěla čtyři roky repliku Magalhăesovy karaky Victoria z 16. století a pět let nato pak brázdili moře a oceány v jeho stopách.

Ivan Orel vypráví neobyčejný příběh obyčejných lidí, kteří si často sáhli za hranice svých možností. Nejen proto si říkali idioti a, slovy autora, „nemysleli to jako nadávku“.

Mírné pasáty střídaly bouře a bezvětří, harmonii a soudržnost mezi posádkou mořská i ponorková nemoc.

Autor citlivě vnímá charaktery lidí nejen na palubě, ale i v krajinách, jež navštívili. Dokáže popsat emoce, atmosféru, chutě, vůně tak sugestivně, že máte pocit, že jste to byli vy, kdo obeplul svět.

Ivan Orel kromě výjimečného vypravěčského talentu mistrně zachází s češtinou. Kniha je napsána mimořádně kultivovaným jazykem nepostrádajícím nadsázku, lehkost a vtip. Momenty, kdy by hrozilo sklouznutí do sentimentu, obratem vyváží drsným chlapským humorem. Stejně jedinečně jako používá český jazyk, ovládá spisovatel tužku, pero a barvy. Vedle fotografií z archivu členů posádky doprovodil Idioty množstvím svých originálních ilustrací a na lodi ručně kreslených map ostrovů a pobřeží, přesných a precizně vypracovaných, že se podle nich dá plout.

Kniha se tak stává výpravnou uměleckou publikací, která potěší a uspokojí každého včetně nejednoho náročného bibliofila.

Tím, jak nevšedně Orel příběh vypráví, přestává být jeho kniha pouhým cestopisem, ale směle ji lze zařadit mezi nejlepší současnou beletrii.

Ivan Orel: Idioti na plavbě kolem světa

Vydal: Vladimír Šimek, Bludov

vydání první v roce 2006, dotisk v roce 2013

Hodnocení: 100 %