Uzavírací klauzule má smysl!

Po volbách do Evropského parlamentu rozvířili Strana zelených a Česká pirátská strana bouřlivou veřejnou diskuzi. Podali totiž k Ústavnímu soudu stížnost na pětiprocentní uzavírací klauzuli, kterou musí strana překročit, aby ve volbách dosáhla na mandát.

Pirátům a Zeleným se nelíbí, že kvůli klauzuli nezískali jejich předsedové, Ivan Bartoš a Ondřej Liška, křeslo v Evropském parlamentu. To by jim jinak při nijak neupraveném výpočtu D’Hondtovou metodou připadlo.

Těžko lze očekávat, že Ústavní soud změní výsledky voleb a oboum neúspěšným lídrům dodatečně mandát přidělí. Může ovšem odstranit uzavírací klauzuli s platností od příštích evropských voleb a tak výrazně zasáhnout do volebního systému.

Akademické autority, jako přední český expert na volební právo Marek Antoš nebo jeho kolega z PF UK Jan Wintr, se shodují na tom, že takzvané ,,malé strany“ mají právě nyní u Ústavního soudu největší šanci na prolomení klauzule. Pokud ovšem Ústavní soud stížnosti vyhoví, bude to nezvratný důkaz toho, že se členové vrcholného orgánu ochrany ústavnosti už dočista pomátli.

Nejpádnějším argumentem proti existenci uzavírací klauzule v evropských volbách, který zaznívá nejen z úst příznivců obou stěžujících si stran, je neexistence potřeby skládat po volbách parlamentní většinu pro podporu vlády. Zejména pro snažší sestavování vládní koalice je totiž v českém volebním právu pětiprocentní hranice zakotvena ve volbách do Poslanecké Sněmovny.

Je objektivně nepopiratelným faktem, že se v EP skutečně nesestavuje žádná vláda v pravém smyslu tohoto slova. A i kdyby se tak dělo, poslanci zvolení za ČR se po volbách zařazují do nadnárodních stranických frakcí se svými politicky stejně smíšlejícími kolegy z celé EU. Nesmíme ovšem opojíjet důležitý fakt – zastupování zájmů České Republiky!

Evropský parlament jako celek není supranacionální institucí jako například Evropská komise. Úkolem 21 českých europoslanců je především zastupování zájmů českých občanů a českého státu - až v druhé či další řadě pak zastupování zájmů všech občanů Evropské unie.

Koordinovat jakýkoliv společný postup při prosazování českých zájmů v EP bude určitě nadlidský úkol už při současném stavu, kdy ČR zastupují poslanci celkem sedmi stran, navíc názorově rozprostřených od KSČM po ODS (či v otázce pohledu na EU od TOP 09 po Svobodné). Zástupce jakéhokoliv dalšího politického uskupení by koordinovanou ochranu zájmů ČR v EP logicky ztížil ještě víc.

Byť bych sám osobně viděl v Evropském parlamentu Ivana Bartoše a možná i Ondřeje Lišku stokrát radši než většinu zvolených kandidátů, jejich snaha prát se o křeslo zuby nehty za použití Ústavního soudu je trapná. V demokratických volbách konaných podle zákonem stanoveného volebního systému na mandát ani jeden nedosáhl a oba pánové by se s tím prostě a jednoduše měli smířit.

A také zapracovat na kampani - to, která strana je velká a která malá totiž není dáno z hůry, rozhodují o tom voliči ve volbách. Kdyby 5 % nezískala například ČSSD, mandát také nedostane.

Z výše uvedeného vyplývá, že kdyby ÚS uzavírací klauzuli zrušil, postupoval by proti zájmům České Republiky a jejích občanů. To by nepochybně bylo silně v rozporu s duchem a materiálním jádrem Ústavy ČR, jejíž dodržování má soud hlídat. Doufejme, že si ústavní soudci zachovají zdravý rozum a nerozhodnou v rozporu s právní normou, kterou mají samy chránit.