Neelegantnější cestou, jak poslat ANO věčných politických lovišť, by byli předčasné volby. Tradiční demokratické strany by měli takticky vyčkat na jejich konání a odolat vábení vládních i jiných postů.
Dlouho se zdálo, že tradiční demokratické strany drží Andreje Babiše v šachu a Česká republika směřuje, byť želvím tempem, k předčasným volbám. Vstup do vlády s miliardářovým hnutím všichni demokraté vylučovali, o podpoře jeho menšinové vládě ani nemluvě. Nyní je potřeba, aby jim odhodlání vydrželo.
Nebezpečí podpory menšinové vládě od SPD a KSČM navzdory rozšířeným obavám není příliš reálné. Navzdory nesporně obří touze po moci s ANO obě extremistické strany jen těžko najdou širší programovou shodu, ještě hůře jí pak budou hledat sami mezi sebou. Vyjma zákona o obecném referendu nemají všechny tři uskupení prakticky žádný programový průnik. KSČM by se navíc paktováním s druhým nejbohatším člověkem v zemi u svých tradičních voličů naprosto znemožnila.
Je tak na 99 % jasné, že menšinová vláda hnutí ANO v lednu důvěru nezíská. KDU-ČSL už však nesměle připouští, že je ochotná se bavit o účasti na dalším kabinetu, něco podobného zaznívá i od představitelů ČSSD.
Obě strany by tím však získali pouze několik lukrativních míst ve státní správě pro své prominentní straníky. Vliv by měli prakticky nulový a pro Babiše by podobně jako v minulém volebním období odvedli špinavou práci, když by na ně padal hněv za nepopulární vládní kroky.
Předčasné volby by nepochybně byli pro všechny relevantní kandidující subjekty nákladné. Hnutí ANO by v nich ovšem nepochybně dramaticky propadlo, když by mu jeho dosavadní voliči neodpustili, že místo „makání“ a lepšího Česka občanům „prostě zařídilo“ akorát opakovanou cestu k volebním urnám, která bude státní kasu stát přes miliardu.
Ostatní strany by logicky buď zůstali na svém (pravděpodobně SPD nebo Piráti), případně by posílili. ČSSD a KSČM už nemají kam klesat, ODS by se snažila o další krůček ke svému dřívějšímu zisku a KDU-ČSL, TOP 09 a Starostové by konečně mohli domluvit smysluplné spojení svých kádrů i voličů, třeba pod hlavičkou účelové volební strany. Vyšší volební zisk by přitom všem jmenovaným přinesl štědrý státní příspěvek na úhradu volebních nákladů, ale také vidinu vyšších každoročních finančních zisků za mandáty.
Demokratické strany by si měli dát dva a dva dohromady a po vzoru reklamy na populární český likér svým voličům slíbit: „Nevyměknem! Vyčekáme tři neúspěšné pokusy Andreje Babiše o sestavení vlády a poté ho v předčasných volbách pošleme ke dnu.“ V současném složení Poslanecké sněmovny bohužel pro českou liberální demokracii nemohou udělat více.
