Před několika týdny jsem se na sociální síti Facebook názorově střetl s šéfredaktorem časopisu Týden Jaroslavem Pleslem. Jádrem sporu byl zisk ODS v následujících volbách do Evropského parlamentu. Ve zkratce – pan Plesl tvrdil, že ODS se bude pohybovat na hranici klíčové pětiprocentní hranice. Já mu oponoval, že to bude mnohem více - kolem 15 %.
Nejen hospodští povaleči s podprůměrným IQ, ale i mnozí inteligentní a v politické situaci se orientující lidé považují ještě teď ODS za stranu téměř bezvýznamnou, která v příštích letech bude sbírat výsledky podobné 7,72 % z loňských voleb do Poslanecké sněmovny.
U těch prvních to lze pochopit, aktuální politické dění nesledují (beztak by mu nerozuměli) a asi těžko si udělají ucelený obrázek. Těm druhým však unikají jasná fakta. Při bližším pohledu na předvolební situaci je jasné, že vzestup občanských demokratů bude v těchto volbách značný.
Základním předpokladem pro to je samozřejmě výměna vedení. Ohromné množství voličů ztratila ODS po skandálu tehdejšího předsedy Petra Nečase, již předtím o část elektorátu přišla kvůli počínání Ivana Langera nebo kvůli spojení Pavla Béma s Romanem Janouškem. Takový lidé už dnes ve straně vliv nemají a voliči to vnímají. Jsou ale i další faktory, jež ukazují, že tyto evropské volby jsou ideální příležitostí pro ODS navrátit se (alespoň částečně) na politické výsluní.
Několik procent za korunu
Občanští demokraté svoji kampaň zaměřili proti jednotné evropské měně - Euru. Takový programový tahák nemá žádná z ostatních politicky relevantních stran. Proti přijetí Eura je v Česku 80 % občanů, z nichž velká část nepochybně patří nerozhodnuté voliče. Zrušení letního času (programový hit KDU-ČSL) nebo obvyklá pirátská témata ,,internet a marihuana“ oproti tomu nestojí za řeč. Boj za zachování české koruny může ODS přinést až několik procent.
Osobnosti? Nejsou třeba
Kritika míří ze všech stran na partu předsedy Fialy mimojiné kvůli tomu, že nevybrala na svoji kandidátku (a ani do nového předsednictva) nijak zajímavé a výrazné osobnosti. Pravda, nudný Jan Zahradil nebo moravský strýc Evžen Tošenovský nejsou sami o sobě zrovna tahákem na voliče a z odéesácké šedi vyčnívá pouze bývalá členka bankovní rady Eva Zamrazilová a enfant terrible české pravice Edvard Kožušník.
Volby do EP jsou však ze všech voleb asi těmi, ve kterých jde o osobnosti nejméně. Všechna největší stranická esa sedí v poslaneckých nebo senátorských lavicích, lídrem do eurovoleb tak často bývá respektovaný (ale často také nepříliš zajímavý) nestraník, podobně jako letos u TOP 09 nebo ANO. Kromě Pirátů a Svobodných, které mají to „štěstí“, že hlavní postava jejich strany nesedí v Poslanecké sněmovně, tak nemá Zahradil mezi lídry zas tak oslnivé protějšky.
Konkurence v letargii
Po aférách vrcholných představitelů byla ztráta ODS prohloubena i tehdejší vydařenou kampaní konkurenčních stran. Nejvýrazněji problémů dříve nejsilnější pravicové strany u nás využily vedle jejího hlavního rivala TOP 09 tři strany - ANO, Piráti a Svobodní. Nelze ale čekat, že by tyto strany uzmuly občanským demokratům tolik voličů i letos.
TOP 09 má v eurovolbách paradoxně diametrálně odlišný volební program než ODS, takže se voličské skupiny obou pravicových partají těžko můžou výrazněji překrývat a kandidatura Svobodných je sama o sobě absurditou – do Evropského parlamentu chce strana, která prosazuje vystoupení z EU a velká část jejích příznivců se tím pádem voleb z přesvědčení nezúčastní.
ANO dosáhlo ve volbách do PS výsledku, který při vší vůli nemůže zvládnout zopakovat. Andrej Babiš s Martinem Stropnickým natáhli do Sněmovny 47 svých (většinou veřejnosti neznámých) poslanců za 18,65 % hlasů. Zkušený bruselský harcovník Pavel Telička (byť na billboardech s velkým šéfem za zády) na podobné číslo nemůže ani pomyslet.
Výrazně nezáří ani Piráti. Kromě svých dlouhodobých priorit, jako je méně přísné autorské právo nebo legalizace marihuany zaujme snad už jen excentrický předseda Ivan Bartoš a švédská lolitka Amelie Andersdotterová, jedna z poslankyň švédských Pirátů v dosluhujícím EP. Těžko říct, proč jí čeští Piráti v kampani použili. Pravděpodobně zapomněli, že volba královny krásy a politická soutěž spolu nemají příliš společného.
Z výše uvedených argumentů (jsou tu navíc ještě další, jako například zařazení zástupce vietnamské komunity na kandidátku, fakt že ODS je již delší dobu opoziční stranou apod.) je jasné, že po víkendu bude nutné s občanskými demokraty opět počítat v první lize českého politického spektra. Zbývá jen doufat, že vedení v čele s Petrem Fialou naloží s touto pozicí lépe, než jeho předchůdci.
Autor je voličem ODS a (byť je článek založen na racionálních argumentech) není jeho cílem být objektivní
