KSČM si pod sebou řeže větev. Hurá!

Vypadá to, že se (s notným zpožděním ale přece) blíží doba, kdy se KSČM stane na české politické mapě nepodstatnou a marginální silou. Nemůže za to jen vymírání jejích členů a skalních voličů.

Přes 20 let se KSČM snaží přesvědčit veřejnost o tom, že se svou předchůdkyní KSČ nemá příliš společného. Že je legitimním politickým subjektem, ne zločineckou organizací, že neusiluje o změnu státního režimu prostřednictvím revoluce, že nehodlá rušit soukromé vlastnictví… Zkrátka, že nabízí seriózní a moderní levicovou politiku.

Nutno přiznat, že se to komunistům v posledních letech bohužel úspěšně dařilo. Ve volbách do Poslanecké Sněmovny v roce 2013 skončili dokonce na třetím místě s téměř patnáctiprocentním ziskem. KSČM ale v distancování se od minulého režimu zůstala ani ne ve třetině cesty. To, že stranu vede už téměř 10 let bývalý člen rozvědky StB Vojtěch Filip, je přitom jeden z těch menších problémů.

Údiv a zděšení svými výroky už dlouho vyvolává poslankyně Marta Semelová. Ta otevřeně sympatizuje s Klementem Gottwaldem, schvaluje invazy vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR v srpnu 1968 nebo tvrdí, že nedokáže posoudit rozdíl mezi životem v Jižní a Severní Koreji.

V posledních dnech se zase při sporu Miroslava Kalouska s mandátovým a imunitním výborem PS veřejně rozneslo, že poslanec KSČM Zdeněk Ondráček se jako příslušník VB podílel na násilném potlačování protirežimních demonstrací.

Při dotažené snaze (byť pokrytecké a falešné) působit jako moderní levice by se takových lidí strana zbavila, nebo by je předsednictvo aspoň vyzvalo k rezignaci na poslanecký mandát, k odchodu ze strany apod. Ne z přesvědčení, ale z pragmatické potřeby neodhánět od sebe vlastní voliče.

Nic takového se v KSČM neděje. V případě Semelové občas po nějakém z jejích blábolů zazní od některého jejího spolustraníka nesmělý nesouhlasný názor (ovšem hned s dovětkem ve smyslu, že paní poslankyně přece může říct svůj pohled na věc), nic víc.

Komunistická strana si tímto přístupem pořádně nasr*la do bot. Jejím průměrným voličem totiž už dnes není bývalý člen Lidových milicí nebo někdejší předseda závodní organizace KSČ, který by se názorově ztotožňoval se Semelovou a pro kterého by muži jako Ondráček byli hrdinové.

Většina voličů KSČM má pochopitelně silně levicové, nikoliv ale extrémní, názory a postoje. Podporují silnou roly státu, vystoupení z NATO nebo mimořádné zdanění bohatých. Ale rozhodně nesouhlasí z invazí v srpnu ’68, nejsou obdivovatelé Klementa Gottwalda a co je hlavní, nejsou ochotni se ztotožnit se stranou, jejíž členové podobné názory na veřejnosti projevují.

Občané České Republiky možná jednou budou Semelové a podobným úkazům vděční. Díky nim totiž KSČM zbydou pouze pomatení příznivci s extrémními názory, právě z řad bývalých milicionářů apod. A těch naštěstí moc není. Vypadá to tedy, že už brzy nastane chvíle, kdy KSČM přestane být relevantním politickým hráčem a zmizí z obou komor Parlamentu. Konečně…