,,- Otázka v testu ze státovědy: Které monarchické prvky se objevují v úpravě postavení hlavy státu v republikách? - Odpověď: Může bydlet na hradu.“ O tuto perličku z právě probíhajícího zkouškového období se přibližně před čtrnácti dny podělil na svém Facebookovém profilu ústavní právník a pedagog na Právnické Fakultě UK, doktor Marek Antoš.
Odpověď studenta, který o monarchických prvcích v postavení hlavy státu v republikách evidentně mnoho nevěděl, jistě mnohé pobavila. Studentem zmíněné obydlí je bezpochyby monarchickým pozůstatkem, ovšem zadavatel testu měl pravděpodobně na mysli instituty milosti a amnestie, jistou formu účasti v zákonodárném procesu, ceremoniální úlohu při určitých státních akcích apod. Odpovídající student ovšem tak trochu (patrně nevědomky) narazil na jiný problém - způsob výkonu funkce současnou hlavou státu.
Tradiční a z monarchií pocházející jsou totiž dozajista i očekávání, která jsou vkládána do osoby, jež do úřadu je zvolena. Od monarchů pochází nepochybně předpoklad, že prezident republiky by měl vystupovat slušně a na úrovni, zachovat si jistou vážnost a vznešenost. Monarchického původu je i představa hlavy státu jako jakési „neutrální moci“, které sjednocuje lid, uklidňuje vyhrocené společenskopolitické konflikty a zmírňuje napětí z nich pocházející.
Do toho všeho má ovšem současný prezident České Republiky Miloš Zeman asi tak daleko jako žokej Váňa do NBA. Chování monarchy se jistě nepodobá jeho rétorika jíž s lehkostí označuje sobě nepohodlné osoby za idioty a amatéry nebo jednoho z nejvýznamnějších českých akademických odborníků na ústavní právo Jana Kyselu za „právníka, kterého Česká televize občas sebere na ulici“. A tvrdit, že by současný prezident sjednocoval ať už českou společnost nebo naší fragmentovanou politickou scénu, se rozhodně také nedá.
Zeman sám se navíc již před prezidentskou volbou vzdal výše zmíněné možnosti udílet milosti a amnestie, zuby nehty se snaží vyhnout i dalším ceremoniálním povinnostem (nebo se jich úplně zbavit) jako je například jmenování profesorů. Současnému českému prezidentovi tedy z monarchických prvků patřících k výkonu jeho funkce zůstalo skutečně jen majestátní obydlí českých knížat a králů.
Občané České Republiky si přibližně v lednu roku 2013 poprvé vyzkoušeli přímou volbu prezidenta. A „do roka a do dne“ od ní se jistojistě drtivá většina Čechů shodne na tom, že se nám výběr hlavy státu zrovna dvakrát nepovedl. Nezbývá než doufat, že příští volba bude v tomto směru úspěšnější. A že si v ní vybereme prezidenta, kterému z důstojnosti a autority dřívějších monarchů zbyde víc než to, že „bydlí na hradu“.
