No, s Vámi bude ještě docela dost srandy.

Jen pár poznámek:

1, logika kupodivu není podmíněna, je naprosto přesná, viz Frége

2, naopak odvozování ve vědě pomocí logiky už kupodivu podmíněné být musí, ze samotné podstaty. Problém je prostě v tom, že ničim v tomto světě si nemůžete být jistý. Pokud to řeknu populární formou, co když třeba žijeme v Matrixu. Pak jakékoli nepodmíněné poznání o vesmíru bude hloupost.

ad 1 - je li logika naprosto přesná, musí mít vadu, a platí pro popis světa jen přibližně. Bezrozporná a zároveň přesná věc nemůže existovat.

ad 2 - i pokud žijeme v emulaci (matrixu).... musíme s ním mít něco společného, musíme mu být podobní. Pokud by matrix do našeho světa vůbec nezasahoval, pak to jestli žijeme "v" matrixu nepůsobí žádný rozdíl. Pokud zasahuje, je to prostě jen maskovaná součást našeho světa a musíme se snažit poznat jej. Jediné co je jisté, je že pomocí matematiky to nepůjde. S pomocí matematiky ano, ale jen díky tomu, že nám umožní si vytvořit lepší nástroje z hmoty, aplikace matematiky. Samotná matematika neobsahuje nic z podstaty světa právě kvůli své utkvělé fixaci na přesnost a jiná absolutna.

Omlouvám se že ještě otravuju. Teď jsem si přečetl všechny vaše blogy a měl bych poměrně zásadní výtku. Proč myslíte, že celek je jeden. Poč by celek vůbec měl mít nějakou definitvní podobu (celost). Čísla také nejsou jen celá. Já netvrdím že je něco mimo něj. Ale to ještě neznamená že je neměnný, tedy celý. Tím by byla definitvně uzavřena cesta k věcem jako je nedeterminismus, svobodná vůle... já si dokonce myslím že takový definitvní celek je ukázkový protimluv. Jedině NIC může být takovým celkem a jak jistě uznáte poklepáte li na desku stolu , tady NIC není. Je zde NĚCO. Já zatím nenašel lepší vyjádření pro podstatu světa než právě svobodnou vůli. Ano, nevím jak funguje, a pomocí jakékoliv konstrukce to ani popsat nelze, ale jedině něco jako svobodná vůle umožnuje a ospravedlňuje Existenci. Proto si také konstrukcí moc nevážím. Je skutečně možné, že skutečné Nekonečno může něco jako svobodnou vůli nahradit, ale pouze v pojetí Nekončného chaosu (mnohosti/různosti). Osobně ale nedokážu pochopit jak jakékoliv absolutní nekonečno (nebo i jen nekonečnou přesnost - celost) "zkrotit" tak, aby nás mohlo obklopovat něco jako naše realita. Jde o zavádějící názvosloví, což ovšem na věci samé nic nemění a nic neřeší.

Přiznám se, že se v tom Vašem názvosloví trošku ztrácím - svobodná vůle, absolutní nekonečno, indeterminismus, neměnnost, číslo... 

V mnoha ohledech to cítíte dobře a vyjadřujete to po svém, což je v pořádku, ale celkově musím nesouhlasit s tezí, že by neměl existovat celek. Asi Vás zmátl pojem celého čísla a asociací přes čísla necelá pak zpochybňujete nutnost celku. 

Celek je ale nutnost. Celkem čísla pí je číslo pí, ale je možné mít i polovinu celku pí, číslo jedna je jedna pí-tina pí... je to pak podle vás číslo celé, nebo necelé? Jak vidíte, zaměňovat celek a celé číslo je zavádějící. 

Kdybychom nemohli používat slova celek, či nějakého výrazu ve stejném významu, obávám se, že bychom se museli vzdát nejen celé matematiky, ale jakékoliv smysluplné reflexe vůbec. Bez pojmu celek (či nějakého jeho synonyma) bychom nebyli schopni uchopit ani tak triviální věc, jako je číslo, nemohli bychom počítat plochy útvarů, dokonce ani zavést jednotky. 

Dále: pojem celku by Vás neměl mást. Celek je - v nejzazší interpretaci - totalita všeho, je vesmírem, něčím, čemu není nic vnější. Slyšíte snad někde, že by se celek právě kvůli tomu neměl vyvíjet? Celek je celkem v každé své vývojové fázi. Nikde nepopisuji strukturu celku, jeho charakter, pouze konstatuji jeho existenci. Neříkám ani, zda je celek konečný či nekonečný. Neříkám nic o struktuře času, zda je kvantový, dvojrozměrný, dynamicky proměnný... Dokonce ani neříkám, do jaké míry je celek uchopitelný lidskými smysly. Konstatuji celek nezávisle na všech těchto a mnoha dalších záležitostech, konstatuji celek jako fakt a ukazuji, že kdybychom nebyli schopni toto činit, pak naše reflexe zůstane uzavřena ve stávajícím paradigmatu a nikdy se neposune dál (ovšem bez principu celku by ani nefungovala většina dosavadní reflexe!) My navrhujeme jeho důsledné využití!

Nezlobte se že píšu zde, ale reaguji na váš předposlední blog, o potenciálním a aktuálním nekonečnu. Diskuse tam je (nevím proč) již uzavřena pro další příspěvky a tak snad nebudete proti když to píšu zde. Tedy bylo to pěkné čtení. Jak logicky tak slohově. To myslím bez ironie. A podobně jako vy ke Cantorovi tak já k vám , nemám nijakou žášť, naopak spíše obdiv. Bohužel ale, také jste něco přehlédl. Jak potenciální tak aktuální nekonečno je nezkonstruovatelné. Pokud je svět konečný a nepřesný, o čemž jsem přesvědčen, pak dokonce není možné zkonstruovat vůbec nic. Tedy chyba není v pojmu nebo konstrukci nekonečna, ale v pojmu či konstrukci jakéhokoliv matematického objektu a dokonce pojmu konstrukce samé. Číňané byli svým 10000 skoro stejně blízko pravdě jako my.  A ještě ke psu pana Řeháčka. Pokud je pan Řeháček bůh, a jmenuje svého psa presidentem, pak bezpochyby bude mít pravdu. Pokud není bůh má sice pravdu také, ale co je mu to platné. Platí totiž jediný zákon ,a to je zákon silnějšího. Pokud je bůh nejmocnější entita ve vesmíru je jeho vůle pravdou. Pro ty jež přeperete je vaše vůle pravdou. Pro ostatní je zpestřením. Jiná pravda neexistuje. Vaše blogy jsou pro mne zpestřením , díky za ně.

Zdravím Vás, Radku, snad mi prominete, že v oslovení užívám Vašeho jména a ne příjmení, ale věřím, že to přijmete tak, jak je to myšleno, tedy v dobrém. 

Máte naprostou pravdu v tom, že svět (realita, existence, vesmír, jak libo) je - měřeno matematicky - nepřesný. Zda je konečný či nikoliv si nejsem jist, ačkoliv jsem řadu let zuřivě bránil názor, že ano. K tematice konečnosti/nekonečnosti vesmíru se ale dostanu v nadcházejících textech blogu, takže ji v tuto chvíli nebudu komentovat, neboť se jedná o věc krajně náročnou. 

Ale zpět k tématu. Z knih matematiků, fyziků a filosofů si již nějakou dobu vypisuji ty pasáže, které se přímo či nepřímo týkají vztahu matematiky a existence, a věřte, že názory na tuto problematiku jsou pestré. Nicméně téměř nikdo nepřináší argument, proč by vztah matematiky a reality měl být právě takový a ne jiný, všechny tyto názory jsou předmětem přání, víry, názoru. Rád o tom časem také napíšu, neboť coby člověk přirozeně ješitný se chci o své závěry v této oblasti taktéž podělit, v tuto chvíli však pouze poznamenám, že mezi matematikou a realitou existuje nějaký vztah, ale rozhodně obojí není tímtéž. Tak se dostáváme k jádru pudla - je třeba dávat si pozor na zaměňování reality a matematiky. Ve svých textech o matematice (aktuální versus potenciální nekonečno) jsem možná zmínil nějaké fyzikální konsekvence, nicméně text je třeba chápat v první řadě jako čistokrevný komentář matematiky.

Děkuji za inspiraci, pokusím se o vztahu matematiky a reality napsat co nejdříve... :-)

Netroufnu si říci, že jsem tomu úplně rozuměla, ale líbí se mi to.  Těším se na další váš blog.

Ještě drobná poznámka:

Domnívám se, že zaměňujete axiomy a premisy, neboť to co popisujete/definujete není axiom, ale premisa.

Zdravím Vás, pane Macháčku, máte pravdu v tom, že premisa je synonymem pro slovo předpoklad, a dále je také pravda, že v logice má slovo premisa svůj charakteristický význam. Zde se skutečně jedná o předpoklad, jehož platnost nezkoumáme. Například permisou může být tvrzení, že Měsíc je velký jako pětikoruna.Jinou premisou pak tvrzení, že vše, co je velké jako pětikoruna, je možno pohodlně spolknout. Z daných premis pak vychází tvrzení, že Měsíc je možno pohodlně spolknout.

Axiom je z definice nedokazatelné tvrzení, o němž předpokládáme, že platí. Proto rozhodně není chybou označit axiom za předpoklad, neboť právě tím jest, a ničím jiným.

To jste to Aristotelovi nandal, určitě se v hrobě otáčí jako ventilátor.

Můžete mi, prosím, (chcete-li) podrobněji vysvětlit vaší představu o splynutí kosmologie a vesmíru? Děkuji.

Ještě jednou děkuji za Váš zájem... nedomnívám se, že jsem to Aristotelovi nandal, považme, co vše bychom bez něj dnes neměli, a oba se shodneme, že jeho význam v dějinách reflexe je gigantický. 

Ve svých dosavadních statích, které jsem zde publikoval, se systematicky snažím ukázat to, že stávající vědecké paradigma, které je přijímáno bezproblémově (a právě proto je paradigmatem!), není záležitostí definitivní ani nepřekročitelnou. Jistě je smělé tvrdit, že stávající paradigma není dokonalé, ale smělost k mládí patří. Já mám navíc tu drzost, že se pokouším nejen poukazovat na problematická místa stávajícího paradigmatu, což je předmětem dosavadních textů (a neustále mám na paměti především kosmologii jako vědu o vesmíru, ačkoli řada závěrů má obecnou platnost), ale také - což bude předmětem textů následujících  - předestřu alespoň hrubé obrysy toho, jak si ono nové paradigma racionality představuji. 

Aby má nehoráznost byla dokonalá, jsem přesvědčen, že toto paradigma, které na základě dvacetileté mravenčí práce pečlivě buduji, má být posledním krokem, jinými slovy, že toto paradigma racionality je definitivní.

Můj soukromý pocit však v tuto chvíli není důležitý, důležité je, aby k současnému paradigmatu zazněla alternativa, a byla tu tedy možnost na základě argumentů se rozhodnout, ke kterému výkladovému rámci se člověk přihlásí. Činím tak s vědomím, že i mé náznaky a poznámky o tom, jak by příští paradigma racionality mělo vypadat, projde konstruktivní kritikou. Jsem přesvědčen, že obstojí, jinak bych s tím veřejně neztrácel čas.

Ale abych odpověděl na Vaši výzvu: má představa o splynutí kosmologie a vesmíru bude tématem (předpokládám, že nejpozději) peřspříštího textu začínajícího slovy "Jak uchopit vesmír..." Přesně k tomu totiž celé předchozí úsilí směřuje. Doufám, že frekvence publikovaných textů se po prázdninové pauze zlepší... :-)

Už teď se třepu netrpělivostí jak toho Aristotela vyvrátíte a jak dokážete, že objektivní poznání je možné !

Vážený pane Potre, věru je na co se těšit. Předem Vás ale varuji, že Aristotela nevyvracím, pouze ukazuji, že byl nedůsledný. Nezpochybňuji praktické výsledky vědy vystavěné na jeho podmíněné logice, naopak, jsem jimi uchvácen. To mi však nebrání klást si otázku, zda nelze dát lidskému poznání pevnější než podmíněný základ. A odpovídám, že lze. Zároveň poněkud zmírním Vaše očekávání. Aristotelova logika je sice podmíněná, ale je nesmírně efektivní a rychlá. To znamená, že se velice rychle mohu dostat velice blízko podstatě nějakého problému. Vtip je v tom, že podmíněnost logiky mi z fundamentálních důvodů brání dobrat se skutečného definitivního řešení problému. Čili stručně, nepodmíněná logika, o níž bude řeč, a která je zobecněním logiky podmíněné, umožňuje důsledně korigovat nedostatečnosti logiky podmíněné. Daní za lepší poznání je však vyšší nárok na splnění podmínek nutných k tomu, aby bylo možno nepodmíněnou logiku bezproblémově použít. Proto bych její praktickou aplikaci viděl primárně tam, kde je žádoucí se zabývat celkem nebo podstatou. Jak jistě uznáte, u většiny praktických činností to není nutné. Měl-li bych uvést paralelu, pak zmíním Einsteinovu korekci Newtonovy teorie. Ta se v každodenní praxi s Newtonovou (výpočetně značně jednodušší) teorií téměř shoduje. Rozdíl nastává při extrémních rychlostech a hmotnostech. Obdobně má nepodmíněná logika má potenciál uchopit vesmír jako celek, rozhodně však nemá ambici nahradit Aristotelovu logiku například v aplikované vědě.