Jsem sobec. No a?

Člověka myslícího především na sebe poněkud hanlivě nazýváme sobcem. Nechápu proč. Co je špatného na tom, starat se sám o sebe a své potřeby?

Nespokojenost ve vztazích je snad nejčastější téma, které klienti do mé praxe přinášejí. Lhostejno jestli jsou to vztahy partnerské, pracovní nebo k rodičům. Něco ve vztazích nesedí. „On mi prostě nerozumí.“, „Ona dělá všechno pro to, aby mě naštvala! Jinak si to nedovedu vysvětlit!“ „Chtěl bych jí změnit, aby už přestala mlčet…Na to mám přeci právo, ne?“. Většinou nejde o to vztah přerušit, ukončit nebo odejít, ale spíš „spravit“.

Když začneme pátrat po tom, co každý klient sám dělá pro to, aby se ve vztahu cítil dobře, dříve nebo později narazíme na to, že není možné se o svoje potřeby starat, protože dotyčný/á přeci není a nebude „SOBEC“.

Osobně „SOBECTVÍ“ v současném negativním významu považuji za jedno z nejnebezpečnějších slov, za kterými se dá skrýt mnoho osobní rezignace, hereckých masek, výmluv a celkově touhy své problémy neřešit. Nejsem sobec, takže se přeci o sebe nebudu starat a radši to „nesobecky“ nechám na jiné.

Ať se ten druhý postará o to, abych já se měla ve vztahu dobře. Ať se se mnou teda rozejde, když už je ten vztah o ničem. Ať se změní. Ať už nemusím prožívat další zklamání. Ať…

Tři příklady za všechny:

1/ Nemůžu se s přítelem rozejít, i když k němu nic necítím, ranilo by ho to…NEJSEM SOBEC…tak budu raději trpět v naprosto nenaplňujícím vztahu. To, že se můj postoj asi už dávno ukazuje v negativním vztahu k příteli, že hraji falešnou hru, že obelhávám sebe i okolí, rozhodně „sobecké“ není.

Když bych totiž náhodou byla SOBEC a starala se hlavně o vlastní potřeby, uvažovala bych asi následovně: Vztah mě již nenaplňuje, takže jaké mám možnosti? Rozejdu se s ním, nebo se pokusím mu sdělit, co mě ve vztahu vadí a zkusím to s ním řešit? Když se nám to nepodaří, asi se rozejdeme a budu chvíli sama. Jsem připravená plně nést následky svých rozhodnutí, protože rozhodně nenechávám vlastní spokojenost na někom jiném. Bude to těžké, ale zvládnu to.

2/ Nemůžu teď ženu opustit…NEJSEM SOBEC…tak jí budu raději tajně nevěrný. To „sobecké“ v žádném případě není.

Kdybych byl SOBEC a přebíral odpovědnost za svůj život, uvažoval bych následovně: Mám milenku, která mi dává něco, co mi v manželství chybí (porozumění, emoce, sex …). Buď se můžu rozvést a opustit rodinu, nebo můžu pracovat na obnově našeho manželství. Obě cesty budou těžké, hrozí mi velké ztráty (rodiny, dětí, majetku…milenky), ale jsem si vědom toho, že to je následek mých předchozích rozhodnutí, za které musím přebrat odpovědnost a „zaplatit“.

3/ Práce mě frustruje, ale teď nemůžu odejít, šéfová by za mě nenašla včas náhradu…NEJSEM SOBEC…tak se budu radši dál dopovat antidepresivy. To, že asi práci stejně neodvádím kvalitně a způsobuji šéfové potíže rozhodně „sobecké“ není.

Kdybych totiž byl/a SOBEC převzal/a bych vlastní spokojenost do svých rukou. Asi bych se šéfovou promluvil/a a snažil/a se otevřeně vysvětlit, co mě v práci frustruje a ničí. Pokud by nebyla možná náprava, rozhodl/a bych se pro výpověď.

Výše uvedené příklady jsou samozřejmě zjednodušené, život s námi často nejedná v rukavičkách a opravdové situace jsou vždy komplikovanější.

Ale podstata se nemění:

Starat se o sebe a své potřeby rozhodně není špatné. Je to odvážné a náročné!

Takže pojďme zkusit alespoň chvíli být SOBCI!