Každý člověk, který je zapojen do pracovního procesu, má určitou míru zodpovědnosti za své konání. Když architekt špatně propočítá stavbu mostu, ten se může zřítit. Když lékař špatně stanoví diagnózu, pacient může zemřít. Oba mají zodpovědnost za svou "práci" a tím jsou i postižitelní. Obyčejný člověk má pocit (nebudem tu rozebírat, komu se to povede a komu ne, berme to čistě teoreticky), že má právo reklamace. Vždyť i při koupi bot je v případě defektu můžeme vrátit. Ale jak je to v politice?
Máme opravdu demokratickou zemi, kde máme právo zvolit, kdo nám bude vládnout? Možná si ještě stále můžeme odpovědět, že z části ano. Kým je politik placen? Státem. Kdo tvoří stát? Všichni občané. Kdo přispívá do státní pokladny? My všichni. A tady se mi to začíná nějak mlžit. Když tedy my všichni přispíváme, jsme tedy vlastně zaměstnavateli politiků. Když jsme jejich zaměstnavateli, měli bychom mít MY právo zvolit, co bude náš zaměstnanec smět dělat a co ne, jsme to MY, kdo by měl dávat podmínky pracovního poměru a zase MY bychom měli rozhodnout, jak tuto práci ohodnotit. Potom bychom také MY mohli reklamovat svému zaměstnanci - politikovi, zda dělá či ne dobře svoji práci. A tak jako dělník na stavbě, lékař, kadeřník či pokladní v obchodě, i politik by měl mít nějakou míru zodpovědnosti za svá rozhodnutí.
Naši politici, a ne jen ti naši, dělají často rozhodnutí za všechny. Ne vždy ale jsou to rozhodnutí vhodná a prospěšná pro všechny. Když někdo rozhodne nakoupit stíhačky u někoho, u koho to bude stát o pár milionků víc, když někdo obejde veřejnou soutěž, když berou úplatky a nejednaji v zájmu obyvatel tohoto státu, neměli by tedy nést důsledky špatného rozhodnutí? Mě osobně nezajímá, zda má nějaký poslanec milostný vztah se svou mluvčí nebo ne. To je jeho osobní věc a tady nevidím důvod k odstoupení z funkce. Pro mě je ale mnohem důležitější, jaká rozdhodnutí dělá během své "pracovní doby".....
Proč má mít poslanec imunitu? Není vlastně zaměstnancem státu? Nás všech? Jak se můžeme domáhat svého práva, aby politici dělali rozhodnutí v zájmu nás všech, naší přírody, našich dětí, naší budoucnosti? Tím, že jim dovolíme obrnit se imunitou, super extra nadstandartním platem se spoustou výhod, proplácením diet a spoustou dalších bonusů? Ve kterém "normálním" pracovním vztahu je na tom zaměstnanec mnohem lépe než zaměstnavatel? Hezkej kocourkov, že?
Problém je v tom, že každý obyčejný člověk si myslí, že s tím nic nezmůže. Ale tady je zakopaný pes. Je nás přes 10 milionů, nemusí se ozvat každý kojenec, stačí, když přestaneme strkat hlavu do písku před tím, co se nám nelíbí. Začněme dělat taky něco sami pro sebe. Začněme vyžadovat od svých zaměstnanců, aby nám dokládali, jak nakládají s našimi penězi. Začněme vyžadovat zodpovědnost a průhlednost jejich jednání. Chtějme, ať má každý občan státu možnost nahlédnout do detailů státního rozpočtu. Přestaňme se bát začít používat mozek a ozvat se, pokud se nám něco nelíbí. Vždyť když se nám nelíbí nějaká maličkost, ozvat se umíme, ale když jde o velké věci, nic nic nic.....
