Feministky dotáhli dnešní ženy do kouta, ze kterého není úniku. Na jedné straně si ženy stěžují, že se s nimi nejedná stejně jako s muži. Je pravda, že za stejně provedenou práci by měla následovat stejně ohodnocená mzda. Ale je tu i druhá strana mince....
Většina žen má své rodiny. Ta tam jsou časy, kdy žena mohla být ženou v domácnosti a muž uživil celou rodinu. Už dávno neplatí, že muž je ten vzdělanější v rodině, že je ten, co nosí domů více peněz. Od dnešní ženy se očekává, že bude SUPERŽENOU, která vydrží všechno.
Vydržet se dá hodně, ale záleží na tom, na jak dlouho a proč? Stále častěji se ptám sama sebe, k čemu nám ta emancipace vlastně je, když žena už nemá čas na to být ženou? Kde máme vzít čas samy pro sebe? Vše je na úkor něčeho. A právě my ženy jsme dle starých tradic vychovali muže takovými, jakými jsou dnes. Je sice pravda, že se sem tam najde nějaký ten kavalír, co doma manželce pomáhá při úklidu, vaření a s dětmi, ale dali by se spočítat na prstech jedné ruky.
Až teď, po mnoha letech, se teprve začíná projevovat, co ten slavný feminismus napáchal. Z mnoha žen jsou psychické trosky (často i fyzické). Není ale divu. Žena má dvojí zaměstnání a ať si to s námi klidně muži vymění, jestli si myslí, že přeháníme. Můžou zůstat na "mateřské dovolené" a uvidí, zda se zrekreovali, můžou být mužem v domácnosti a čekat na ženu celý den doma (pokud teda přijde, nejspíš bude mít hodně práce a pak bude následovat pracovní večeře kdo ví s kým a kdo ví kde)... Jeden druhého nejlíp můžeme pochopit, když se dostane do stejné situace. Však to známe, sytý hladovému nevěří. Já to zkusila a zapojila manžela do úklidu, do výchovy dcery a do nákupů a i když se moc snažil a je jedním z těch kavalírů, dlouho mu to nevydrželo.
A tak nám ženám nezbývá nic jiného, než se změnit. Musíme začít sami u sebe, začít vyžadovat od našich drahých miláčků, aby nám pomáhali, začít z nich vychovávat kavalíry a to jde nejlépe příkladem. Naše děti se nejvíc naučí právě od nás, rodičů, a tak podle chování dítěte si můžete udělat obrázek o tom, jaké je to u nich doma...
Že je třeba už něco opravdového udělat jsem si uvědomila včera večer, kdy mi manžel svěřil, že za ním přišla naše dcera se slovy: "Tati, proč maminka vždycky hned křičí, když přijde z práce?" "Proč hned začne s tím svým ble ble bleeee"...
