Jaký je český muž? Aneb kavalír versus křupan

Už druhé ráno po sobě se nemůžu dostat včas do práce. Tramvaj zastaví na ostrůvku a já chci přejít na druhou stranu. A kolona aut jede, nikdo nepřizastavuje a protože se necítím nesmrtelná abych drze skočila do vozovky, tak čekám a čekám, kdo mi konečně zastaví.....a je to vždycky žena!

Miluju staré filmy z meziválečných let s Adinou Mandlovou a Oldřichem Novým, kde žena je ženou a muž je opravdový kavalír. Taky mě fascinuje ta pomalost všeho, ta noblesa a galantnost.... Ale zpět do reality. Nějaký čas těhotenství a poté i sdcerou jsem prožila střídavě v karibiku a ČR. Je hodně rozdílu v chování mužů tam a tady. My jsme hrdí na vyspělost naší země, ale co je vlastně tím měřítkem vyspělosti? Když jsem jela v MHD tady, málokdo mě pouštěl sednout a když už, tak nějaká důchodkyně. S kočárkem pomoct do vlaku? Samozřejmě na požádání nikdo neodmítnul, ale že by se někdo nabídl? Jednou jedna mladá studentka. Naproti tomu v banánové republice se ženy ctí. Většina mužů pouští ženy sednout si přednostně a na pohodlnější místa, v obchodě vám pomůžou naložit nákup, na letišti vás nechají projít přednostně (zato ve Frankfurtu jsem si vytrpěla svoje), protože vědí, že táhnout v náručí dítě ať už je malé nebo odrostlejší, k tomu táhnout příruční zavazadlo a batoh s dětskými věcmi je fakt zabíračka.

CO JE TÍM FAKTOREM, KTERÝ DĚLÁ TAMNÍ MUŽE KAVALÍRY A TY ZDEJŠÍ KŘUPANY? Dlouho jsem nad tím přemýšlela a myslím, že svůj podíl na tom máme všichni. Jednak "vyspělá civilizace" propaguje jednotlivce a jeho blahobyt a ne společnost a taky to bude námi MATKAMI. Protože kdo jiný než my matky máme největší vliv ve výchově našich dětí? Naše děti by od nás měli slyšet, že muž a žena se mají navzájem ctít a pomáhat si.Že není ostuda, když si malý kluk chce hrát s panenkama nebo s kočárkem a že holčička může dostat k vánocům ovládací auto nebo benzínovou stanici z lega.

Pak je tu další faktor. Agresivita. Lidé jsou čím dál agresivnější. Ve velké většině jsou to muži. Nechápou, že když nechají zařadit auta z vedlejších silnic do hlavního tahu, že bude pak provoz všude hladší. Že nemusejí kvůli pěti vteřinám stání v pruhu hned troubit. Stejně ten před nimi nepopojede rychleji, když nemá kam. Jak to tak má fungovat můžeme vidět už u našich sousedů v rakousku, kde je běžné zastavit před přechodem, či nechat řidiče přejet ze špatného pruhu do správného. Protože vědí, že je lidské se splést a že i jim se to někdy může hodit.

Hláškám typu "ty krávo, co tam lezeš" (to jako když si sem tam troufnu tu vozovku na přechodu přejít) se sice stále divím, ale zvykla jsem si. Myslím, že my všichni jsme si zvykli ustupovat těm agresivnějším, proto se oni stávají stále víc a častěji agresivními, všimli si, že tak dosáhnou okamžitě co chtěli. Ale zkuste jim někdy oponovat. Třeba přežijete.

Ale ani my ženy už nejsme co jsme bývaly. V samé honbě za kariérou a úspěchem se z nás stávají vystresované stroje, které nemají čas ani na rodinu (pokud ji mají), ani na sebe (protože kdo nemá rodinu, jen pracuje). Všude okolo nás je jen egoismus. Každý si hrabe jen na svém písečku, myslí jen na sebe, rodina znamená jen muž, žena a jejich děti. Sousedy už ani neznáme, není čas se s někým vybavovat, přátelit...Možná pro někoho je anonymita přínosem, ale v globálu to vše jen zhoršuje. Čím víc anonymity, tím víc lhostejnosti.

Teď i já si jdu zamést před svým prahem, protože to je ten nejlepší začátek. Každý aby začal sám u sebe, každý sám víme, co děláme dobře a co ne a jen na nás je to změnit. A kdo dokáže změnit svět? Každý z nás, všichni máme tu stejnou moc.