Zvláštní morfologické odlišnosti u úhořů

Tvar hlavy u úhoře říčního (Anguilla anguilla) není v rámci druhu jednotným znakem. Existují jedinci se širokou a mohutnější hlavou a také další s dlouhou a protaženou. Morfologická specializace na úrovni jedince (fenotypová plasticita) nebyla dosud dostatečně prozkoumána a tento modelový druh nám poskytne výborný příklad pro její pochopení.

Jednotliví jedinci v populaci se snaží získat co nejlepší potravní a biotopovou nabídku pro sebe, což vede k individuální fenotypové specializaci. Pokud tato skutečnost vede k morfologickým odlišnostem, nazýváme togeografickým polymorfismem. Nemusí se to dít na velkých územích, stačí třeba jedna středně velká řeka s populací úhořů. Proč mají někteří z nich menší a subtilnější hlavy a ostatní širší a mohutnější? Studie francouzských vědců pomocí značkování, telemetrie a isotopové analýzy hledali odpověď na tuto otázku. Byli sledování jedinci s různým morfologickým typem -jejich potrava, kondice a místa, kde se pohybovali. Konečná zjištění byla velice zajímavá.

Úhoři s většími a širšími hlavami se vyznačují lepší kondicí a obsazují střed řeky. Žijí tedy v nejhlubší vodě s nejbohatší potravní nabídkou, v jejich potravě je mnohem vyšší zastoupení ryb než u jedinců s méně extrémními morfologickými znaky (užší a menší hlava). Ty najdeme převážně v blízkosti břehů řeky, kde se jejich potrava skládá především z členovců. Vnitrodruhové soupeření u úhoře tedy dospělo k zajímavému bodu, kdy dominantní morfologicky odlišní jedinci lovící větší kořist obývají jinou část vodního toku než ti slabší. Ukazuje se, že mezi jedinci s menší a užší hlavou je větší podíl samců, což může souviset s tým, že samice kvůli kladení jiker potřebují energeticky výživnější potravu. Pro dokonalejší pochopení života úhořů je potřeba vzít v potaz jejich převážně noční aktivitu a především způsob rozmnožování. Patří mezi katadromní druhy, které táhnou do moře, aby se rozmnožili. V Sargasovém moři dospělci uhynou a jejich potomci jsou po dobu 3 až 4 let unášeni Golfským proudem, přičemž se z larev připomínajících listy vyvinou v monté -malé úhoře. Ti pak putují proti proudu řek, nebo zůstávají v brakických vodách u pobřeží. Z jedinců ve sladké vodě se většinou stávají samice, naopak brakická voda stimuluje vývoj samčích gonád. Kvůli výstavbě přehrad a regulaci vodních toků je dnes ale rozmnožovací cyklus úhoře značně poškozován a musí být vysazován v mnohých evropských zemích. A právě ve sladké vodě dochází k zajímavé morfologické odlišnosti jedinců v závislosti od prostředí a potravy. Je zřejmé, že úhoř říční představuje pozoruhodný živočišný model, který si zaslouží bližší pozornost.

Existenci dvou forem u úhoře říčního potvrzují na základě svých úlovků mnozí rybáři. Každá z nich bývá zastižena na jiném místě a bere na jinou potravu. Neplatí to jen o řekách, ale také o rybnících a jezerech. Můj přítel a dlouholetý rybář Ján Pelcz je úhoři doopravdy fascinován. ,,Jedinci s úzkou hlavou berou v naprosté většině na návnadu z členovců, zatímco na rybku se chytí skoro vždy silní širokohlaví úhoři, ” říká. Dále potvrzuje, že zatímco úzkohlaví úhoři jsou k nalezení spíše u břehu, ti velcí se pohybují v hlubší vodě. ,, Když na návnadu zabere větší úhoř, polyká ji na místě,ti s úzkou hlavou s ní nejdříve plavou pryč a je nutné počkat, než se do ní pustí, ”upozorňuje mě a shodujeme se v tom, že silný jedinec s vysokým postavením v hierarchii svou kořist nemusí žrát někde v úkrytu a proto s návnadou neplave dál. ,,Co se týče poměru pohlaví mezi dvěma typy, tam si nejsem vůbec jist, ”dokončuje a mně napadá otázka, kteří jedinci by za normálních podmínek dorazili úspěšně do Sargasového moře, aby se rozmnožili? Je možné, že se to kdysi dařilo jen úhořům s mohutnou hlavou? Dnes už jsou evropští úhoři téměř všude vysazováni, ale některé poslední přirozeně žijící populace by mohli poskytnout odpověď.

zdroj:

http://simon.blanchet1.free.fr/pub/Cucherousset%20et%20al_Oecologia_2011.pdf