Vyhynulá megafauna Austrálie

V době, kdy se po severní polokouli proháněli mamuti, byla vzdálená Austrálie plná bizarních a zvláštních živočichů. Asi si říkáte, že to platí i dnes. Na konci poslední doby ledové by ste se ale na nejmenším kontinentu setkali s druhy gigantických rozměrů, které dnes už patří do minulosti. Proč australská megafauna vyhynula?

Existuje několik vysvětlení záhady o zmizení velkých živočichů. Pro některé odborníky je základní fakt, že před 50 000 lety se klima v Austrálii začala měnit. Zmizely lesy, podnebí se stávalo sušším a snížení vlhkosti způsobilo úbytek srážek. To všechno kvůli rozsáhlým požárům, které změnili zalesněnou krajinu na savanu a později v poušť. Zástupci megafauny byli na vrcholu potravních řetězců a tím pádem byli nejvíce náchylní na změny kolem nich. Jiná skupinavědců zastává názor, že za jejich vyhynutím nutno hledat ruku člověka. Fosilní záznam z této doby není zdaleka kompletní a dokonalý, což stěžuje nalezení stoprocentně správné odpovědi. Na lokalitě Cuddle Springs starém 30 000 let v Novém Jižním Walesu byli nalezeny ostatky velkých zvířat, což naznačuje jejich koexistenci s lidmi po dlouhý časový úsek. Předpokládá se, že první lidská noha vkročila na australskou půdu přibližně před 50 000 lety, takže by neměli hrát až tak důležitou úlohu v tomhle případě. Jak jinak vysvětlit, že megafauna přežila po boku člověka 15 000 let? Jenže tato skutečnost není zdaleka jistá. Na kostech se našli stopy po nástrojích sloužících na porcování masa a v jeskyních byli také nalezeny kresby zástupců vyhynulých druhů živočichů. To všechno ukazuje na skutečný tlak, který lidská populace mohla na tehdejší ekosystémy vyvíjet. Samotné naleziště Cuddle Springs je podle datování pomocí uránu a toria jen zvláštním úkazem, kdy se mnohem starší fosílie kvůli povodni přesunuli do mladších vrstev. Je tedy zřejmé,že důvod a způsob vyhynutí tvorů jako Megalania nebo Diprotodon(viz níže)zatím opravdu neznáme.

Proč by ale dva důležité faktory -lidé a změna prostředí, nemohli působit společně? Jak se klima stávalo sušším, živočichové velkých rozměrů začínali mít nedostatek vhodné potravy. Požáry rozléhající se na obrovském území je připravili o jejich původní stanoviště. V téhle době se v Austrálii objevili první lidé, dychtící po objevování a schopní měnit své okolí k obrazu svému. Oheň se stal jejich spojencem a využívali ho při lovu velké zvěře. Následkem těchto událostí megafauna vyhynula a přežili jen menší a přispůsobivější formy. Dá se říct,že na konci doby ledové podobná situace panovala na celém světě, takže Austrálie je jenom součástí tohoto fenoménu změny klimatu a dopadů lidské činnosti.

Postrachem celého kontinentu byl zřejmě největší ještěr v historii Země -Megalania prisca. Obří varan dorůstající délky 6 metrů byl schopen ulovit jakoukoliv kořist díky své rychlosti a síle. Jeho tajnou zbraní však byli jedové žlázy na spodní čelisti, které má i jeho nejbližší dnešní soukmenovec -varan komodský. Teplé podnebí umožňovalo studenokrevnému obrovi být neustále velice aktivní a stát na vrcholu potravního řetězce. Vyhynul pravděpodobně před 40 000 lety kvůli úbytku lovné zvěře, protože to byl asi jediný tvor, na kterého si člověk netroufl. Pro prvníobyvatele Austrálie muselo být setkání s Megalanií děsivým zážitkem. Dalším velkým predátorem, který vyhynul v tomhle období, byl vačnatý lev -Thylacoleo. Druh Thylacoleo carnifex skutečně dorůstal velikosti lva a byl to největší dravý savec Austrálie. Měl velice silný stisk čelistí díky mohutným řezákům v jejich přední části. Ty mohlisloužit k prokousnutí průdušnice nebo krčních tepen oběti. Více než 100 kg vážící predátor byl velice mrštný a pohyblivý, nebyl však stavěn pro dlouhé pronásledování. Namísto toho skvěle šplhal díky mohutným předním končetinám s velkými drápy. Ramenní a loketní klouby měl velice ohebné a mohl je tedy využívat k různým účelům. Velká kořist se tehdy proháněla po pláních a krajina vzdáleně připomínala africké savany. Jen s tím rozdílem, že v Austrálii byli mohutní vačnatci. Největším z největších byl Diprotodonoptatum, obrovský vombat s délkou až 3 metry a váhou 2500 kg. Spásal pravděpodobně trávu a nízkou vegetaci, které spořádal obrovské množství. Měl mohutné řezáky, které patřili k rozlišovacím znakům mezi pohlavími -patřil k druhům se sexuálním dimorfismem. V plné velikosti se nemusel obávat žádného predátora kromě Megalanie a člověka, který svými zbraněmi pomalého obra dokázal udolat. Procoptodon goliah byl největším druhem klokana, jaký kdy žil. Dosahoval výšky až dvou metrů a váhy přes 200 kg, navzdory tomu to byl ale tak jako dnešní druhy dobrý skokan díky dobře vyvinutému svalstvu a šlachám na zadních nohou. Jeden prst byl ale vyvinut mnohem více než ostatní a vzdáleně připomínal koňské kopyto. Ekologie velkých druhů vyhynulých klokanů je velice podobná ekologii klokana rudého (největšího dnešního druhu). Palorchestes byl vačnatec s prodlouženým nosem a stavbou těla podobný dnešním tapírům. Byl býložravcem a zřejmě oblíbenou kořistí pravěkých lidí, protože se jeho vyobrazení našla  na jeskynních a skalních kresbách. I ptakořitní savci dosahovali ohromných rozměrů-až 100 kg vážící ježura Zaglossus hacketti je považována za největší druh, jaký byl kdy nalezen. U ptáků stojí za zmínku nelétavý a vrubozobým ptákům příbuzný Genyornis newtoni. Byl vysoký přes 2 metry a vážil více než 200 kg.J eho potravou byli rostliny a malí živočichové. Během poslední doby ledové se v Austrálii už vyskytovali moderní druhy živočichů, které patří k jejím symbolům dodnes (pštros emu,koala,klokani). Jeden z nich, vakovlk (Thylacinus cynocephalus), vyhynul teprve v roce 1936. Kdysi byl ale běžným druhem a až lidská rozpínavost ho vyhnala z kontinentu na Tasmánii, kde přežila poslední populace. Poslední jedinec, který uhynul v zoo v Hobartu, ukončil éru velkého vymírání australské megafauny zapříčiněné velkými přírodními změnami a příchodem člověka.

zdroje:

http://www.convictcreations.com/aborigines/megafauna.html

http://www.abc.net.au/science/features/megafauna/