Subjektivní pohled na cestu nosorožců z Dvora Králové do Afriky

Práce v pavilonu nosorožců ve Dvoře Králové byla pro mně něčím fantastickým. Představte si, že máte nějaký sen, který je tak okázalý, že o jeho uskutečnění ani nepřemýšlíte. To pro mě kdysi byla myšlenka, že si jednou sáhnu na severní formu nosorožce tuponosého, který je možná nejohroženějším živočišným druhem na světe. Připomínám,že díky práci tří vědců (mezi nimi i Jan Robovský z katedry zoologie PŘF JU v Českých Budějovicích) se dnes tito nosorožci posunuli o úroveň výše na nový druh- Ceratotherium cottoni(původně Ceratotherium simum cottoni). Objevili morfologické, ale taky genetické rozdíly mezi oběma druhy a záchrana těchto tvorů tak nabrala ještě vetší důležitosti.

Matej Dolinay

Konec roku 2009 znamenal pro Zoo Dvůr Králové bouřlivé období. Čtyři nosorožci se připravovali na dlouze očekávaný přesun do prapůvodní domoviny. Tato akce byla mohutně probírána, veřejnost protestovala a zoo dostala podmíněčné vyloučení z Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA). Já absolutně nechápu proč.

Tohle měla být podle mně mohutně oslavovaná událost, která nemá v historii záchrany ohrožených druhů mnoho konkurentů. Nosorožci se v zoo už 9 let nemnožili, poslední přírůstek Fatu byla takzvaným mládětem milénia a když jsem v pavilonu byl na praxi, byla už pořádnou nosoroží slečnou. Vybrána byla dokonalá rezervace -Ol Pejeta v Keni, kde jsou nosorožci bedlivě střeženi a mají tu přirozené podmínky. Však se také samci Sudán (ten se jako jediný narodil ještě v Africe) a Suni a samice Nájin a Fatu rychle zabydleli a začali se chovat jako praví divocí nosorožci.

Já osobně opravdů vhlížím k lidem ve Dvoře Králové za to, že se postavili proti nesmyslné nevoli ostatních a dokončili svůj záměr. Ono to totiž všechno velice snadno vypadá, ale pravda je úplně někde jinde. Dva staří nosorožci jsou v zoo San Diego, 4 v Keni. Z Dvora necestovali samice Nesárí a Nabiré, přičemž první jmenovaná uhynula poslední květnový týden na dlouhodobou nemoc. Dnes nemůžeme říct, že ještě jsou s jistotou nejací nosorožci ve volné přírodě. Posledním útočištěm měl být národní park Garamba v Kongu, terénním průzkumem v roce 2008 po občanské válce ale nebyl zjištěn ani jeden kus. Nedávno se vynořili správy o spatření několika kusů v jižním Sudánu, to by byla snad záchrana. Genofond druhu je už tak malý, že se spekuluje, jestli nebude lepší spojit poslední české nosorožce s jižními, kteří jsou také vypuštěni v Ol Pejeta. Já osobně jsem za to aby se skusili ještě najít nějací jedinci dnes již nového druhu Ceratotherium cottoni a převezli se do Keni. Neochota politiků Konga jednat o přesunu nosorožců před občanskou válkou ale připomíná, že všechno to ještě může stroskotat na lidské hlouposti.

Ať tak nebo jinak, tito nosorožci budou navždy pro mě úžasní tvorové, a doufám že jednou budu moct vycestovat do Afriky a sledovat jejich majestátní kroky při vykládání ostatním o tom, jak jsem je kdysi hladil v daleké České republice po zádech.

víc článků o zoologii na divokazvirata.eblog.cz