Příběh praxe u ČSOP Vlašim

Ochraně přírody se vždy musí věnovat spousta energie, času a odhodlání. Pokud však chybí poslední věc, srdce, výsledky se stejně nedostaví. Tady náš príběh začíná. Mnoho lidí dnes zajímají jiné priority -kariéra, peníze, materiální věci. Na přemýšlení o životním prostředí nebo dokonce aktivitách vztahujícím se k ekologickým tématům nezbývá čas. Na adrese Podblanické ekocentrum na Pláteníkové 264 ve Vlašimi ale najdete místo, kde jsou právě tyhle slova na denním pořádku. Český svaz ochránců přírody Vlašim byl založen v roce 1990, slaví tedy tento rok své dvacáté výročí. O 4 roky později vznikla také záchranná stanice pro živočichy, do které se prostřednictvím mého vyprávění dostanete. V České republice funguje Národní síť záchranních stanic, která  sdružuje všechna taková zařízení do jednoho celku. Po celé republice mají tedy zraněná zvířata větší šanci na to, že se jim dostane odborné pomoci a nebudou ponechány napospas mnohým nástrahám, které jim v dnešní době člověk staví do cesty.

Zbrusu nová stanice pro hendikepovaná a zraněná zvířata se nachází pár kilometrů za Vlašimí nedaleko Pavlovic. Rozlehlý pozemek na klidném místě disponuje velkou hlavní budovou s prostorami pro veterináře a ubytování pacientů, zázemím pro správce, karanténní budovou a mnoha voliérami a výběhy. Velké rozlítavací voliéry pro ptáky připravující se na vypuštění zde najdeme dvě. Tohle všechno je odměnou za skvěle vypracovaný projekt a velké úsilí, staré prostory ve městě totiž již nevyhovovali veterinárním normám ani kapacitě. V ekocentru zůstává expoziční část pro veřejnost, kde se lidé dostanou do blízkého kontaktu s trvalými hendikepy (prodělali vážná zranění neumožňující návrat do přírody) a dozvědí se mnohé o jejich životě a ochraně. Projekt je spolufinancován Evropskou unií (Evropský fond pro regionální rozvoj) a Státním fondem životního prostředí ČR v rámci operačního programu Životní prostředí, Středočeským krajem, Lesy ČR s.p. a městem Vlašim.

Je pozdné ráno a já poprvé překračuji práh hlavní budovy záchranné stanice. Místnost s krmivy je plná různých druhů potravy, je tam zrní, proso, slunečnice, piškoty, ořechy, moučné červy a mnoho mléčných náhražek a konzerv. Po vstupu do obrovského mrazícího boxu mně zmrazí nejen teplota, ale na laika by určitě takhle působilo ivelké množství mrtvých myší, kuřátek nebo kuřecích hlav sloužících ke krmení dravých živočichů. Potrava pro zvířata je získávána od akreditované firmy a na jatkách, v žádném případě nedochází k vraždění kvůli obživě pacientů. Ošetřovna je skvěle vybavená a ještě v ní uvidím mnohé zákroky -více či méně dramatické. Pocit, který jsem měl při vstupu do místnosti s mláďaty a malými pacienty, však nedá s ničím srovnat. Tady se odehrávají ty příběhy o návratu zpátky do přírody po zranění nebo osiření. Nebo taky ne, osud bývá vrtošivý. Když se kouknete na rorýse vypadlého z hnízda, netopýra nalezeného někde na zemi nebo na osiřelé ježky, uvědomíte si, jakou bolest dokáže člověk zvířatům způsobit. I když trpí hodně, nevydají ani hlásku a bojují o život až do konce. Nejhorším pocitem je provázené přijetí pacienta v beznadějném stavu (smrtelná zranění a vážná poškození), kterému se dá pomoct jedině utracením zamezujícím dalšímu utrpení. Člověk bohužel napáchá svým chováním takových případů mnoho a ošetřovatel musí být připraven i na takovou situaci. Přál bych tenhle zážitek každému, protože jen když něco vidíme na vlastní oči, uvědomíme si plný rozsah této skutečnosti. V stanici ale na takovéto smutné přemýšlení čas nezbývá, je potřeba se plnohodnotně postarat o zvířata.

Když do stanice dorazí nový pacient, udělají se nejdřív všechny potřebné úkony. Zvíře se v případě potřeby provizorně ošetří, zbaví parazitů a pak ho prohlídne veterinář. Jestli má šanci se uzdravit, putuje zpátky a dostane svůj box, voliéru, výběh nebo jiný adekvátní prostor. Teď nastává čas pro ošetřovatele, aby zvolil správnou potravu a dodržel postup léčby. Opravdu to není tak jednoduché, jak se zdá a mnohdy trvá dlouho, než začne zvíře reagovat na svůj výživový program pozitivně. U dospělých živočichů je to lehčí odhadnout, ale kvůli velkému stresu často odmítají příjem potravy a na řadu pak přichází umělé krmení. S mláďaty je situace docela jiná. Tak například mladý holub hřivnáč dostane sondou do volete směs pro malé papoušky smíchanou s vodou, malá jiřička moučné červy a osiřelá ježčata mléčnou náhražku pro koťata. Velice těžko se odchovávají některé druhy pěvců, zvlášť když se jedná o holá mláďata vypadlá z hnízda. Je krásné napsat, že počty uzdravených pacientů se neustále zvyšují a to nejen díky tvrdé práci zaměstnanců, ale i díky skvělému vybavení v nových prostorách stanice. Trvalo přibližně tři týdny, než se uzdravila malá sýkora koňadra, dvě jiřičky, tři rorýsi a jeden netopýr rezavý -všechny jsme s potěšením vypustili. U mnohých zvířat ale dojde k takové ujmě na zdraví, že se z nich mohou stát jenom trvalé hendikepy. Dnes už není nouze o dostatečný prostor pro ubytování těchto případů, což je obrovský rozdíl oproti situaci před postavením nového areálu nedaleko Vlašimi. Navíc tito stálí pacienti se po dostavění expoziční části stanou vlajkonosiči ochrany přírody a poslouží k hlubšímu pochopení problematiky od návštěvníků. Když spatříte poštolku se spáleným křídlem od elektřiny, s kterým už nikdy nebude lítat, váš postoj už snad nebude tak lhostejný jako předtím. Čím víc se budou lidé zajímat a přispívat, tím kvalitnější péče se zvířatům dostane. Je také důležité předcházet nehodám a přemýšlet dopředu, aby co nejméně docházelo k zraněním a utrpení zvířat. Ve vlašimském ekocentru se ve velkém rozdávají ekorady a každý se tady může dozvědet něco nové a poučné. A také odnést si domů stejně hřejivý pocit jako já.

Jaké jsou vaše názory na ochranu zvířat?  Diskuze je pro každý konstruktivní příspěvek otevřená.

televizní reportáž o záchranné stanici:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10122427178-udalosti-v-regionech-brno/311281381900807-udalosti-v-regionech-vikend/obsah/166173-vlasim-stavi-novou-zachrannou-stanici-pro-zvirata/