Podívejme se na zoubek hadím zubům

Zuby jsou bezpochyby nejobávanější zbraní hadů, především ty jedové. Jsou napojeny na jedové žlázy, které se vyvinuly jako součást trávicí soustavy. Ne vždy však žláza vede ke kanálkům vedoucím do zubů, a tudíž její majitel není svým jedem nebezpečný. Složkou hadího jedu bývají různé látky -enzymy a hlavně složky působící destrukčně na některé tkáně. Nejčastější jsou neurotoxiny způsobující nefunkčnost nervové tkáně, hemotoxiny rozkládající krevní buňky nebo myotoxiny se stejným účinkem na svalovou tkáň.

Hadi nás odpradávna fascinují a vzbuzují v nás respekt pro své zvláštní schopnosti a jedovatost. Glandula venenosa je odborný název pro jedovou žlázu a najdeme jí hned za žlázami slinnými, z kterých pochází. Bývá obklopena svaly, které pomáhají vytlačit jed ven kanálky až do takzvaných maxilárních zubů (upínají se na maxillare). U plivajících kober jsou svaly tak silné, že dokážou jed vystříknout na vzdálenost až 2 metrů, čemu napomáhají speciálně dopředu nasměrované jedové kanálky. Je velice zajímavé, že látky vyskytující se v jedu jsou citlivé na UV záření a proto se na  kůži u mnohých druhů nachází tmavý proužek táhnoucí se od oka směrem dozadu. Tmavý pigment melanin absorbuje záření a chrání tak důležitou zbraň sloužící k lovu nebo obraně.

K čemu se vlastně jed vyvinul? Má se za to, že především kvůli lovu rychle se pohybující potravy. Hadi ztratili své končetiny a aby dokázali ulovit kořist, museli mít nějakou jinou účinnou zbraň. Toxické látky se vyvinuly, aby znehybnily lovené živočichy a usnadnily trávení predátora. Dnes můžeme vidět, že každý druh hada má jiné složení a prudkost jedu, což závisí od stylu jeho života. Nejsilnější toxin mají mořští hadi, protože potřebují kořist paralyzovat během několika sekund, jinak by jim uplavala. Nakonec nutno poznamenat, že existuje mnoho druhů hadů, kteří jed nemají a přesto jsou úspěšnými lovci. Mají také silný chrup a mnoho zubů, ale jejich lovecká taktika se liší (například škrtiči).

Rozlišujeme 4 typy hadího chrupu podle polohy a druhu zubů:

1.Aglyfní

Všechny zuby jsou přibližně stejné velikosti a nerýhované. I když se u hada nachází jedová žláza, není používána kvuli absenci jedových kanálků.

2.Opistoglyfní

Vyznačuje se zadními maxilárními zuby, které jsou od ostatních odděleny mezerou. Najdeme na nich jen mělké kanálky a vzhledem ke svému postavení je had může efektivně použít jenom při žvýkání znehybněné kořisti.

3.Proteroglyfní

Jedové zuby v přední části horní čelisti bývají krátké, silné a zakřivené. Vevnitř jsou duté, charakteristické pro korálovcovité (Elapidae).

4.Solenoglyfní

Nejdokonalejší typ hadího chrupu. Jedové zuby jsou dlouhé, duté a had je dokáže pomocí svalstva vztyčit. V klidové poloze jsou sklopené směrem dozadu. Tenhle typ je charakteristický pro zmijovité (Viperidae).

Nakonec něco k příznakům, které slouží k rozpoznání druhu hada při ušktnutích. Otrava neurotoxinem se projevuje únavou, slabostí, svalovými křečmi, výpadkami smylů, obtížným dýchaním a pocitem zvracení. Ušktnutí nebolí nebo jen málo, je to typické pro útok korálovcovitého hada. Zmije a chřestýši působí bolestivá ušktnutí provázená otokem a krvácením. Vznikají modřiny a dochází k destrukci krevního systému.

Nahoře na obrázku vlevo aglyfní, napravo opistoglyfní chrup.

Dole vlevo solenoglyfní, vpravo proteroglyfní.