Národní park Podyjí -nejbližší ráj plazů

Klikaté meandry řeky Dyje vytvořili nádhernou krajinu plnou vzácných rostlin a živočichů, kde se setkáme s pestrou paletou prostředí. Nachází se zde především oblast výskytu teplomilných druhů, z kterých mnohé zde mají jedny z nejsevernějších bodů rozšíření. Na ploše 63 kilometrů čtverečních se podílejí až 84 procenty lesy, pak zde najdeme vřesoviště, skalná údolí, nivné louky nebo mokřady. Bylo zde napočítáno až 65 druhů savců a 152 druhů ptáků, mně jako nadšence pro herpetologii však nejvíce zaujala nabídka až osmi druhů plazů.

Vesnice Havraníky, malebná a tichá,  je skvělou vstupní branou do národního parku. Hned za ní se rozkládá rozlehlé vřesoviště, které je opravdu unikátním a v našem okolí vzácným biotopem. Tady si na své přijdou především botanici. Směrem k údolí Dyje se krajina víc zvlňuje, převládají listnaté a smíšené lesy. Slunné stráně se na vyšších místech střídají s vinicemi, které dávají zdejšímu kraji romantický vzhled. Právě jedna taková vinařská oblast (Šobes) mi naskytna podívanou, o jaké jsem opravdu ani nesnil -obrovská hustota plazích obyvatelů. Jednoznačně nejrozšířenějším plazem Podyjí je ještěrka zelená (Lacerta viridis). Za jeden výjezd jsem pozoroval přes 40 jedinců podél stezky o délce přibližně 500 metrů, což je opravdu úctyhodné. Tento druh dorůstá až 40 cm, takže chytání a sledování takového počtu plazů na malém území mi připadalo, jako bych se octl někde v tropických krajinách. Vyhřáté skály poskytují skvělé podmínky pro život těchto zvířat, ještě kolem šesté hodiny večerní byli velice aktivní. Jenom kousek od ještěrek byla nalezena zvlečená kůže hada, zřejmě užovky stromové (Elaphe longissima). Nejdelší had střední Evropy je dnes poměrně vzácný a já doufám, že příště nezůstane pouze u kůže.  Velice mně zaujalo, jak byli ještěrky rozmístěny -každý ze samců měl svou skálu, křoví, nebo slunečné místo a kolem něj byla jedna nebo více samiček. Připomělo mi to, jak podceňované je zatím sociální chování u plazů a že jsou tady velké možnosti zkoumání. Tohle bylo to správné místo pro blízká setkání, protože zvířata nebyla zvyklá na lidi a chovala se poměrně klidně. Šáhl jsem si také na ještěrku obecnou (Lacerta agilis), která je úplně běžná, ale mnou chycený jedinec měl na sobě úctyhodných 33 klíšťat! Všichni ještěři obecně byli dost zamořeni parazity, kterým očividně nedělal žádný problém dostat se do zranitelných míst mezi šupinami. Jedině slepýše křehkého (Anguis fragilis) nalezeného blízko řeky (spíš ve stínu) toto sužování v době odchytu obcházelo. Když připočteme ještě užovku obojkovou (Natrix natrix), zcházelo už jenom najít užovku podplamatou (Natrix tesselata), hladkou (Coronella austriaca) a zmiji obecnou (Vipera berus). Ta je v Podyjí vzácná, její výskyt byl prokázán až v roce 2005. A jak to šlo s obojživelníky? Mloky žádné, zato žab hodně -skokan hnědý (Rana temporaria), štíhlý (Rana dalmatina), skřehotavý (Rana ridibunda), ropucha zelená (Pseudepidalea viridis) a rosnička zelená (Hyla arborea). Velkým zážitkem by bylo objevení blatnice skvrnité (Pelobates fuscus), jenže ta žije skrytým životem a tudíž vyžaduje časově náročné pátrání. Žáby se v hojném počtu zdržovali v malém jezírku a kolem něj v bezprostřední blízkosti vřesoviště.

Národní park Podyjí je domovem a skvělým místem i pro ornitology. Vvyskytují se tady druhy jako výr skalný, dudek chocholatý nebo lednáček říční. Ze savců poutá pozornost vydra říční nebo tchoř stepní. Pořádně zajímavá je ovšem informace, že zde můžeme najít také kočku divokou. Zoologové zaznamenaly díky chlupovým pastím několik jedinců na rakouské straně u Hardeggu (který podle mně skýtá jeden z nejkrásnějších pohledů na údolí Dyje vůbec). Dřevěné kůly napuštěné extraktem kozlíku lékařského (Valeriana officinalis) jsou velkým lákadlem pro tuto šelmu a otíráním nechává na nich svou srst a genetický materiál. Je skvělé sledovat, jak se živočišné druhy vracejí zpátky tam, kde byli vyhubeny nebo přišli o své přirozené prostředí.

Je na místě uvést, že v Podyjí se vyskytuje nepřeberné množství hmyzu a také vzácné druhy. Je to jedno z entomologicky nejbohatších území České republiky. Z jiných zajímavostí uvedu střevlíček pantoflíček (Cypripedium calceolus), vzácnou rostlinu z čeledi Orchidaceae. Bylo nádherné najít velice odlehlou lokalitu, kde tato rostlina ještě v malém počtu roste.

Národní park Podyjí opravdu stojí za návštěvu. Je to jedno z mála území, kde zoolog ještě najde neporušené ekosystémy a může se bez procestování tisíce kilometrů cítit jako v pravé divočině.