Gekoní skvosty z Nové Kaledonie

Ostrov Nová Kaledonie a okolní ostrůvky jsou domovem zvláštní skupiny gekonů, kteří se nevyskytují nikde jinde na světě. Patří do podčeledi Diplodactylinae, která zahrnuje druhy vyskytující se dále jen v Austrálii a na Novém Zélandu. Poskytují krásný příklad šíření drůhů na ostrovech a adaptace na odlišná prostředí, protože jako monofyletická skupina pocházejí z jednoho předka.

Nová Kaledonie je fragmentem dávno zaniklého kontinentu starého 250 milionů let. Je tvořená hlavním ostrovem Grand Terre a několika menšími ostrovy. Fauna i flóra se tady vyvíjela v naprosté izolaci a najdeme tady vysoké procento endemických druhů jak mezi rostlinami, tak mezi živočichy. Gekoni z Nové Kaledonie jsou stromoví a mají velmi prodloužené polštářky umožňující dokonalou přilnavost k materiálu. Lamely na spodní straně prstů jsou uspořádány do síťovitých útvarů a u rodu Rhacodactylus se nacházejí dokonce i na ocasu. Tito gekoni se také vyznačují pohlavním dimorfizmem -samci mají větší preanální póry a bývají mohutnější. Všechny druhy na Nové Kaledonii jsou noční a živí se převážně hmyzem. Patří mezi ně ale také největší gekon světa, u kterého byl zatím prokázán jediný případ pozření ptáka ještěrem ze skupiny Gekkota.

Nejznámější druhy najdeme mezi gekony z rodu Rhacodactylus. Rhacodactylus ciliatus je dnes chovatelsky oblíbeným druhem, do roku 1994 byl ale považován za vyhynulého a  senzačně objeven znovu na malém ostrůvku Isle of Pines. Na hřbetě mají obě pohlaví hřebeny z kůže, které mohou dosahovat různých velikostí a tvarů. Oční víčka mají srostlá, takže podobně jako většina gekonů si oči čistí dlouhým jazykem. U tohoto druhu existuje způsob obrany pomocí samovolného odtržení ocasu, na rozdíl od gekona Rhacodactylus auriculatus mu ale už nikdy nedoroste. Dožívají se velmi vysokého věku -15 až 20 let.

Velký počet z novokaledonských gekonů je velmi variabilních, co se týče zbarvení. Jednotlivé populace na malých ostrovech nebo v různých částech hlavního ostrova se tak navzájem postupně odlišují a možná dávají základ pro vytvoření dalších druhů. Evoluce na ostrovech je velice dobře pozorovatelná a tihle gekoni jsou jejím nádherným příkladem. Najdeme mezi nimi třeba největšího gekona rodícího živá mláďata na světě -Rhacodactylus trachyrhynchus. Druhy z rodu Eurydactyloides dorůstají většinou velmi malých rozměrů a vyznačují se zajímavými znaky. Jejich šupiny jsou velmi rozměrné a vůbec se nedotýkají, mezi nimi se nachází volná kůže. Druh Eurydactyloides agricolae je zase jediným gekonem světa, který vylučuje přes ocas odporně páchnoucí a lepkavý sekret. Je zřejmé,že tito ještěři mohou do budoucna posloužit jako skvělý objekt výzkumu plazí evoluce a druhové specializace. Navzdory poměrně podobným potravním nárokům a ekosystému, který obývají, se gekoni diverzifikují pomocí zbarvení, útvarů na těle a dalších zvláštností. Nezapomeňme také na největšího gekona světa -Rhacodactylus leachianus.

36 cm dlouhý obr mezi gekony byl popsán už v roce 1829 Georgesem Couvierem. Do dnešní doby se ale o něm mnohé neví. Je to ale dokonalý příklad ostrovního gigantizmu u plazů. Ti na rozdíl od většiny savců mají na malé ploše tendenci vytvářet velké formy (podobně jako někteří ptáci). Důkazem jsou třeba komodští varani nebo galapážské želvy. Tenhle fenomén je v zoologii velice známý, ale mechanizmus vedoucí buď k nanizmu nebo k vývoji obrovských druhů je značně složitý a jedinečný pro každý druh živočicha (i savci někdy na ostrovech dosahují větších rozměrů, například hlodavci). Domorodci nazývají obřího gekona démonem z lesa, protože se ozývá strašlivě znějícími zvuky. Je aktivní v noci a požírá plody, hmyz, menší ještěry a také malé savce nebo výjimečně ptáky. Samci jsou poměrně teritoriální, zatímco samice velice snášenlivé. Kladou jen 2 vejce, což je následkem ztráty převažné většiny predátorů na ostrovech. Dožívají se až 20 let.

Vzácní a pozoruhodní gekoni z Nové Kaledonie dnes čelí celé řadě nebezpečí ze strany člověka. Doufejme,že se podaří uchovat jejich přirozené prostředí, kterému se dokonale přispůsobili a budou moci posloužit jako vynikající model pro budoucí výzkum nejen herpetologů, ale také evolučních biologů a ekologů.