Drápy na křídlech nemá jen hoacin, ale mnoho dalších ptáků

Hoacin chocholatý (Opisthocomus hoatzin) je všeobecně považován za jediného ptáka s drápy. V náučné literatuře se dočtete, že je starobylým druhem a že vypadá jako první ptáci. Tyhle informace jsou mylné, protože hoacin v žádném případě není podle odborníků považován za primitivního -patří totiž do středu skupiny Neornithes. A co se týče drápů? Má je i všem dokonale známé kuře a mnoho jiných skupin.

Přední končetiny opatřené drápy jsou i pro laika nedílnou součástí těla dravých dinosaurů, z kterých dodnes přežili jen ptáci. U jejich nejbližších vyhynulých příbuzných ze skupiny Maniraptora to byli hlavně smrtící zbraně sloužící k zabití kořisti, ale u některých druhů také skvělé pomůcky při lezení například na stromech (Microraptor). Mláďata hoacina opravdu připomínají na první pohled tyto evoluční pokusy z druhohor, ale v skutečnosti se nejedná o žádný prastarý spojovací článek. Fylogenetická příbuznost naznačuje, že ztráty a modifikace určitých znaků jsou důsledkem specializace, která ptáky nakonec dostala do vzdušného prostoru, který ovládli. Platí to i pro drápy na předních končetinách -z vyhynulých jen u skupiny Hesperornithines došlo k jejich ztrátě kvůli přeměně křídel do veslovitého tvaru, protože to byli ptáci vázáni na vodu. U ptačích druhů z období Mezozoika se na křídlech drápy vyskytují zcela běžně. První prst je opatřen drápem u mnoha recentních zástupců skupin jako běžci, hrabaví, potáplice, brodiví, krátkokřídlí nebo sovy. Na druhém prstu (součást karpometakarpu -srůst záprstních a některých zápěstních kostí) najdeme dráp u skupiny Paleognathae (běžci) amladých jedinců některých vrubozobých (Anseriformes). Tyto skupiny patří k nejbazálnějším u ptáků (vrubozobí se řadí mezi Galloanseres), takže tenhle znak je také zděden po předcích a u výše uvedených skupin bez jakýchkoli drápů se jedná o druhotnou ztrátu. U kazuárů některé zdroje uvádějí existenci velkého drápu na druhém prstu křídla, který má být využíván k soubojům a obraně. Tito ptáci z Nové Guineje a Austrálie dráp skutečně mají, ale jeho funkce je zřejmě zaměňována s ostrým drápem na nohách, který je takhle prokazatelně využíván.

U skupiny Amniota jsou tedy drápy z rohoviny na předních končetinách běžné, u ptáků jsme je pouze přehlíželi .Na prvním prstu (křidélko) má dráp mnoho skupin, nemají ho třeba šplhavci (Piciformes), srostloprstí (Coraciiformes), svišťouni (Apodiformes) a většina pěvců (Passeriformes), dále jsou zde skupiny, u kterých výskyt drápu zatím není jistá. Výskyt rohovinových útvarů u ptáků je jedním z mnoha znaků, které sdílejí s dinosaury a díky výzkumu fosílií se pořád objevují další. V nedávné době bylo například prokázáno, že i drobní theropodní dinosauři měli výborný čich (kvůli velkým čichovým lalokům v mozku) a předpokládá se, že ptáci tuto schopnost sdědili po nich. Díky tomu podle některých vědců dokázali přežít klimatické změny, které ostatní dinosaury zahubili. Jak víme, dnešní ptáci se řídí převážně zrakem a sluchem a čich tedy ztratil svou funkci u většiny druhů kvůli specializaci na odlišný způsob života.

Interpretace prstů na ptačích křídlech je velice kontroverzním tématem. Paleontologové soudí, že je zde první až třetí prst, podle embryologických důkazů by mělo u dospělců jít o druhý až čtvrtý ( podle nich se první prst také vyvíjí, ale pak zaniká). Někteří vědci podporující embryologickou hypotézu zastávají názor, že kvůli těmto rozdílům v stavbě končetiny nepatří ptáci mezi dinosaury. Dnes, jak víme, se k něčemu takovému přiklání málokdo a obecně se předpokládá existence prvních tří prstů na křídlech ptáků i na předních končetinách theropodních dinosaurů. Pokud opravdu k změně došlo, stalo se tak během evoluce a obě strany by tedy mohli mít pravdu. Změna embryologického vývoje neznamená nutně zamítnutí příbuznosti mezi ptáky a dinosaury.

Existuje také několik druhů skupiny Aves, které mají na končetinách odvozené ostruhy vzniklé druhotně. U čeledi Anhimidae jsou až dvě a mají je všichni zástupci (čája bělolící, čája obojková a kamiš růžkatý).Ostruhy vyrůstají z karpometakarpu a jejich skutečná funkce je nejasná. U některých druhů kachen (Anseriformes, Anatidae) se ale zjistilo, že mohou sloužit jako smrtící zbraně. Kachyně patagonská (Tachyeres patachonicus) je jediný druh z rodu Tachyeres schopný letu, i když to není překvapivě pravidlem pro všechny jedince. Jsou těžce stavěné a svá teritoria si samci i samice zuřivě hájí -hlavní zbraní jsou právě ostruhy. Dokonce i jiné vodní ptactvo se kachyním patagonským raději vyhne. Stejnou ostruhu mají i kachny bystřinné (Merganetta armata), u kterých se vyskytují rozdíly mezi pohlavími (samci je mají delší a ostřejší). Je potřeba uvést, že u Anseriformes se jedná o část karpálních (zápěstních) kůstek a ne karpometakarpu. Tyto jihoamerické kachny tedy mají doslova vražedné zápěstí.

Ukazuje se tedy, že pod ptačím peřím na křídlech se většinou schovává dráp, který vůbec není výsadou hoacina. Je pravdou, že tento druh drápy aktivně využívá a pro mláďata jsou velice důležitým nástrojem k šplhání. Podobnou adaptaci mají ještě mláďata některých druhů turaků (Musophagidae). Pro nespočet zástupců skupiny Aves ale drápy zůstávají jenom pozůstatkem po jejich předcích.

víc článků o zoologii na divokazvirata.eblog.cz

zdroje:

http://scienceblogs.com/tetrapodzoology/2010/06/clubs_spurs_spikes_and_claws.php

http://scienceblogs.com/tetrapodzoology/2008/12/flying_steamer_ducks.php