Již v dobách socialismu byli horníci privilegovanou kastou. Nejen finančně, ale i různými benefity, na které pracující lid musel stát dlouhé fronty. Jak je vidět eurosocialismus nic nezměnil. Ba chová se ještě hůře.
Až osm tisíc korun jako příspěvek pro propuštěné havíře a to až na neuvěřitelných pět let. A z demokracie se staly jen splašky v ústech politiků. Kdo by chtěl dnes ještě tvrdit, že v České republice respektive Evropské únii funguje tržní mechanismus je obyčejný lhář. Ale i lež je na denním pořádku znovunastupujícího státního/unijního diktátorství. Lžou politici napříč politickým spektrem, pokryteckým arcilhářem je banda v Bruselu a řada médií a novinářů lže už tím, když o sobě tvrdí, že jsou důvěryhodná. Jsme ve stejné pasti, z které jsme vylezli. Snad ještě v horší, akorát to má přívětivější obal.
Stát kývá odborům jako přitroublý oslík na socialistické požadavky a nechce slyšet podniky na Ostravsku, které by byly schopné zaměstnat až polovinu propuštěných horníků. Ovšem tato tvrzení jsou téměř tajná. A nelíbí se ani horníkům. Ti hned začnou: „Achich, ouvej, tu mě bolí, tam mě píchá… Kdo by mě chtěl s podlomeným zdravím?“ Ale jaksi zapomínají na fakt, že soukromá firma OKD by si těžko nechala v pracovním poměru lidi, kterým by musela platit doživotně za nemoc z povolání. A už vůbec jim nedochází, že nabízená práce je nesrovnatelně fyzicky jednodušší než práce v dole!
Ale to by se museli páni horníci učit, museli by měnit životní návyky… Samozřejmě, po dvaceti letech v dole je to nepříjemné, ale tak dnes žijí tisíce jiných lidí, kterým stát nepodestýlá péřovými duchnami.
Přestože jsme stále méně konkurenceschopní, poněvadž jsme zničili učňovské školství jen proto, aby mělo každé trdlo maturitu, stát odmítá vyučit tisíce rukou s mnohem většími zkušenostmi, nežli mají absolventi škol. Nejen, že stát vypouští ze škol a (jaký to honosný název) středních odborných učilišť potravu pro úřady práce, ale vytváří skupinu dalších privilegovaných potencionálních doživotních lenochů s nadprůměrnými sociálními dávkami. Jako by pracující lidé už tak neživili statisíce „diskriminovaných“, kteří se jim smějí do obličeje ve značkovém oblečení z automobilů pořízených a živených z tučných benefitů vytvořených z daní zaměstnaných.
Dokud naprosto zbyteční lidé na svých postech jako různí Dienstbieři, Šabatové a Kocábové a vlastně i slepí a hluší poslanci a trafikanti ze Senátu nepochopí, že je něco shnilého ve státě českém, když má člověk, který v životě nepracoval auto, na které si za nemalé peníze musel udělat řidičák, na které musí (ale kdoví jestli) platit nemalé pojistné, do kterého musí čepovat pohonné hmoty, protože socka nepůjde přece pěšky 200 metrů do obchodu, člověk, který má sociální byt, jenž může beztrestně ničit výměnou za nový, a další a další svinstva, která nestrpěl socialismus a už vůbec ne kapitalismus, tak to tady můžeme zabalit.
Někomu sakra nedochází, že i ty manažery, statisíce státních úředníků a papaláše horší těch předchozích musí živit výrobní sféra, která právě díky neschopné bandě vzájemně se urážejících křiklounů hrajících si na nejchytřejší, kolabuje.
