Zákonodárci potřebují k práci mrtvé

V české politice je pravidlem, že otálející, dřímající nebo kradoucí zákonodárci se zmátořili teprve poté, když vinou jejich zbytečných dohadů, soukromých kšeftů anebo bratříčkování se zločinem začalo docházet k úmrtím jejich voličů. Škoda, že mysl politiků je naočkovaná tak, že dovedou nalhat i sami sobě, že to není jejich vina. I oni mají totiž v mnoha případech pomyslně na svých rukách krev obětí.

V posledních dnech je to především smrt policistky, kdy ministr vnitra Milan Chovanec s vážnou tváří a s přesvědčivou rozhodností před médii říká, slibuje, hrozí. Musí, protože nebyla zabita narkomanem pouze policistka, jež se snažila chránit jiné občany, ale také, a to především, matka dvou dětí. Po zkušenostech z minulosti však ministrovy sliby vyvanou a budou zapomenuty mnohem dříve, než truchlícím uschne na tváři poslední slza. A pokud se přece jen podaří protlačit po řadě let, mezi neustále se hašteřícími stranami, přísnější zákon, bude to, velmi pravděpodobně, opět z poloviny paskvil.

Naprosto markantním selháním zákonodárců, odpovědných ministerstev a represivních složek bylo například pančování alkoholu v českých zemích. V tisku byly napsány desítky článků o rozsáhlé síti podloudné výroby alkoholu. V televizích se objevovaly rozhovory se svědky, s popisy fungování takového systému. Na obrovské finanční ztráty upozorňovali dlouhá léta marně oficiální výrobci alkoholu. Ale od politiků, od celníků i kriminalistů se jen ozývalo – máme to pod kontrolou, připravujeme kroky, tvrzení jsou přehnaná.

Teprve když neschopnost všech zodpovědných složek lemovaly řady mrtvých a fyzicky nadosmrti těžce postižených lidí (voličů), začal se ten lemplácky fungující stroj rozjíždět. Teprve když začala stav kritizovat Evropská únie, ohnuli politici poslušně hřbet a zasáhli. Samozřejmě, že výsledek je opět až nesmyslně přísný, omezující i obyčejnou vesnickou tancovačku.
A najednou hle! Během několika týdnů vyšly najevo neuvěřitelné informace o doslova největší fabrice na masové zabíjení alkoholem. Najednou to šlo. Najednou se zatýkalo a byly zabavovány statisíce litrů nakradeného lihu. Ale co ta léta, kdy politici lhali, že nic podobného neexistuje?!

Jestliže mohla tak obrovská mafiánská výroba existovat řadu let i přes upozorňování médií a znalců, vychází z toho velmi silné podezření, že zákonodárci místo své práce pobírali přilepšení za to, aby svou práci nedělali.

A výsledek? Soudy se, jak je zde zvykem, povlečou roky, poněvadž alkoholoví vrahové mají přece svá práva, která zákonodárci i soudy pečlivě dodržují oproti právu občana na bezpečí. Než se případ dostane k Nejvyššímu soudu, spravedlnost dospěje jistě k závěru, že vina viníků zase nebyla tak velká. Narkomani, ale i lidé pod vlivem alkoholu za volantem, určitě nesmí být omezováni ve svých svobodách a trestat je vězením není v této zemi na pořadu dne. Takže politici budou i nadále jen slibovat, lhát, starat se o vlastní nadité kapsy a jejich politickou kariéru budou lemovat špalíry mrtvých s nevyslovenou otázkou: Proč?