Vzkaz lásky a naděje pro planetu Zemi

Poslední dny měsíce dubna 2011 vejdou nesmazatelně do historie lidstva. Páteční svatba korunního prince Velké Británie a zemí Commowealth of Nation a nedělní blahořečení prvního slovanského papeže v historii katolické církve, Jana Pavla II. Po dlouhé době jsou to taky dvě optimistické zprávy, které obletěly svět.

koláž autor

Možná někdo namítne, že královská svatba byla spíše jen komerční záležitostí ve stylu, jak neurozená dívka ke štěstí přišla. Omyl. Milion diváků na místě a 2,5 miliardy u televizních přijímačů hovoří o něčem jiném. Také se nejednalo pouze o záležitost Velké Británie, ale celého commonwealthu, tedy Společenství národů, jejichž formální hlavou je britský panovník. Těchto států je 42 plus země britské korunní kolonie a země přidruženého členství.

Královská svatba především nám, Čechům, ukázala, co je to národní hrdost a úcta k tradicím rodné země. I když pomineme tradičně ječící fanynky a fandy novomanželů, šlo o hold monarchii širokého věkového spektra občanů. Mohli jsme být svědky, pro český naturel, činů naprosto nevídaných. Vždyť kdo by si u nás dovedl představit policisty žertující s davem nebo něco doslova neskutečného, aby si duchovní jednoho z nejsvětějších stánků britské anglikánské církve střihl v chrámu hvězdici? Britům se dostává toho, co nám naprosto chybí – schopnost chápat národní hrdost a vlastenectví odděleně od politiky. Mnozí Češi vidí národní hrdost spíše ve výhře hokejového šampionátu nežli v národní historii.

Další událostí světového významu, s účastí více než milionu poutníků, bylo nedělní blahořečení papeže Jana Pavla II. Jsem z pohledu křesťanství nevěřící a především kritikem historického „milosrdného“ převracení na křesťanskou víru mečem, ohněm a dalšími útrpnými způsoby, které Bůh ani Ježíš Kristus asi neměli na mysli, když hovořili o lásce k bližním. Ale přesto si Karola Wojtyly, Jana Pavla II., a jeho mnohých činů velice vážím. Už jen pro jeho náročný boj s některými dogmaty církve a vatikánskými duchovními vůdci.

Jeho nejdůležitějším dílem, které lidstvo ještě dostatečně neocenilo, bylo podle mého názoru sbližování a snaha o porozumění mezi různými náboženstvími. Právě tuto papežovu politiku přijímal Vatikán s nelibostí. Škoda, že v tomto směru nemá stejně usilovného následovníka. Myslím, že vstřícnost a uznání ostatních náboženství by na celém světě přispěla k utlumení fanatismu a nenávisti. Vždyť právě nesoulad mezi náboženstvími, dlouhá staletí trvající zdůrazňovaná nadřazenost křesťanské víry nad ostatními, především vůči islámu, posiluje nenávist fanatismus a terorismus.

Jan Pavel II. také udělal mnoho pro povědomí světa o české historii. Pro všechny Čechy, nikoliv jen pro věřící. Už jen svatořečení a blahořečení řady postav české minulosti je zviditelněním naší země a její nezanedbatelné stopy v evropské historii. Službou Čechům a slovanské vzájemnosti bylo vyjádření lítosti za upálení Mistra Jana Husa. A nebylo to pouhé gesto. I když církev neuznala dodnes pravdivost Husova učení, byla i tato omluva velkým dílem dnes blahořečeného papeže.

Vyjádřil lítost nad oběťmi inkvizice, upálení Giordana Bruna. Snad největším historickým krokem Jana Pavla II. byla výzva křesťanům, aby se omluvili Židům za staletí trvající urážky vyznání i národa. Rovněž za nedostatečnou ochranu Židů vůči nacistické zvůli. Jan Pavel II. měl během svého pontifikátu častá „nedorozumění“ se zkostnatělým myšlením Vatikánu.

Alespoň zprostředkovaně jsme v závěru měsíce dubna měli možnost prožít dvě světové události. Miliardy lidí na celém světě prožily dny optimismu a naděje v lepší budoucnost. Už jen to je něco nevídaného a vzácného v dnešním světě.

Čtěte další zajímavé články:

Zvrácené myšlení, zvrácený svět

Valašská srdce pro Kate a prince Williama

Žádám nezkorumpované poslance a senátory!