Vánoce osamělého muže

Slíbil bývalé ženě, tehdy ještě jeho ženě, že se hned po rozvodu odstěhuje na ubytovnu. Blbec! To vůbec netušil co ho čeká. Samota. Najednou prázdno, úplné vakuum. Bylo to nesnesitelné přijít „domů“  a…. nic.

foto.cz

V duchu si říkal: „Raději bych se s tou krávou hádal od rána do večera, jenom nebýt sám“. Bylo mu čím dál víc smutno za dětmi za domovem. A to se blížily Vánoce.

Proč si téměř vždycky všechny výhody od rozvodu „odnese“ ženská?
I kdyby byla největší děvkou z města oškube chlapa o děti, byt nebo domek, peníze…?!

Brány továrny se zavřely a všichni utíkali domů chystat VÁNOCE.
ON seděl v hospodě a čím víc pil, tím víc byl bolestínský až to naštvalo i chlapy kolem. Tak se vykašlal na chlast a seděl doma. Ale to neměl dělat. Co měl vlastně dělat?

Chvilička štěstí v těch předvánočních dnech byla, když mu bývalá žena milostivě „půjčila“ děti, aby mohli společně u babičky a dědy oslavit Štědrý den o nějaký ten den předem. Byl to krásný den. Ty nedočkavé dětské tvářičky, jejichž mysl se vzpírala pátrat po kapřích kostech. A vůbec – v takovém čase, kdy jsou na programu mnohem důležitější věci, zdržovat je rybou a bramborovým salátem. Kdo to kdy slyšel?! Stejně byly ty dětské hlavičky neustále vytočené k zamčeným dveřím, za nimiž prý zrovna úřadoval Ježíšek. A pak jste v těch veselých rozzářených očkách mohli vidět všechna slunce Vesmíru. V té chvíli věděl i ON, že děti jsou jeho Bůh. Také si je tvoříme k obrazu svému, ale většinou naštěstí, se to vždycky nějak zvrtne.
Rodiče jej pozvali i na štědrovečerní večeři v ten opravdový Štědrý den a ON s díky přijal. Krásný dáreček dostal ještě ve chvíli, když se s dětmi vracel domů: „Jéé, taťko, podívej, taťka vynáší koš!“. Ne, to nebylo zdvojení organismu. To byl jeho nástupce.

Štědrý den! Seděl znovu u okna a díval se jak tatínkové odpoledne chodí s dětmi na procházku. Po tváři mu stékaly slzy. Když se začaly rozsvěcet vánoční stromečky měl hlavu zabořenou v polštáři a brečel jako tehdy, když býval ještě malý chlapec.
Večeře u maminky byla jako vždy výborná. Ale když usedli k televizi po chvíli se vymluvil návštěvou osamělého kamaráda a rychle utíkal pryč. Ta televize plná radosti, lásky a štěstí – to bylo moc. Šel ztemnělou ulicí, závistivě se díval do rozsvícených oken a slzel. S kapkou černého humoru si pomyslel jak je to báječné, když si člověk může pobrečet na čerstvém vzduchu uprostřed města, protože všichni sedí doma.

Ubíhala léta a ON se učil prožívat Vánoce. Ty následující se snažil propít, ale v tom mu zabránili hospodští, kteří zavírali krátce po poledni. A sám nepil. Později, když existovaly nonstopy, už nepotřeboval nic propíjet. Další vánoce prožil u přítelkyně s jejími dětmi. Ale něco tam bylo falešného, tak to skončil.

Dnes zná několik dobrých receptů jak prožít vánoce sám a téměř bez utrpení. Nedívá se na televizi, protože láska a samota si nerozumí. Nechlastá! Pak je člověk bolestínský a mohl by smutek řešit například spánkem na kolejích. O Štědrém večeru se moc nedívá po okolních oknech. Dobrá kniha, dobré jídlo a, i když právě to je smutné, nemyslí na lásku a ze všech sil se snaží zapomenout na slova písničky: „Kdyby tady byla, taková cérečka….“ Cérečka odešla před několika dny a nechala otevřenou ránu plnou falešných slibů. A za chvíli budou Vánoce….

Ještě jedno si dobře pamatujte vy, kdož nejste sami! Pokud vám takový osamělý bručoun popřeje krásné Vánoce, važte si toho nad jiné, poněvadž ON dobře ví, jak vzácný je to dar. I dnes, snad už po dvaceti dnech vánočních, se mu svírá hrdlo dojetím.
Tak vám přeji krásné Vánoce!

Nejčtenější článek:

Jak se "léčí" alkoholici na Moravě

Nejvyšší karma:

Jiří Čunek versus česká národní blbost