Turecko napadlo suverénní zemi, Američané zradili Kurdy

Dokonce i náš převeliký plamenomet demokracie Česká televize prozatím nepovolal zástupy systému oddaných politologů, neobtelefonovává politiky s otázkami na jejich názor ohledně napadení cizí země členským státem NATO.

Takže by se prozatímní (ne)postoje v našich politických kruzích daly označit naprosto stejně, jak jej nazývali naši předci v bojích proti sultánu Mehmedu IV: „Poturčenec horší Turka“. Je docela možné, že český politický výkvět ještě nedostal metodický pokyn, jak se vyjadřovat k napadení suverénní země. Jóóóó, pokud by něco takového provedli ti zpropadení Rusi, kvůli kterým tady v jednom kuse fňukáme již 50 let ohledně okupace, naprosto přehlížejíc mnohem horší nacistickou porobu, tak to by se v televizích a prodejném tisku dveře netrhly.

Ale jak se vyjadřovat k tomu, když naši současní přátelé sprostě podrazí zneužité Kurdy a před očima celého světa vyklidí pole Turkovi, aby mohl vyvraždit nenáviděné etnikum? Jak se budou vyjadřovat naši poslušní ohýbači hřbetů, až bude narůstat počet civilních obětí? A to samozřejmě bude, když už nyní Turek bombarduje město. Dokáže český Parlament i dnes, podobně jako v roce 2017, kdy ČR oficiálně uznalo genocidu Arménů, pozvednout hlavu a bez ohledu na bratříčkování v NATO, na podlézání kdekomu se vysloví nekompromisně proti napadení suverénní země? Jediné, co nás na tomto násilném aktu může těšit, je turecký smysl pro humor, když nazvali invazi Jaro míru.

Česká barikáda stojí od roku 1945 na stejném místě. Akorát její obránci v roce 1989 přelezli na druhou stranu a stejné věty, které vykřikovali 44 let na Západ, hulákají dnes na Východ. Jak a kam však hulákat, když náš přítel ve zbrani a v NATO Turecko provádí Sýrii asi něco krutějšího než Rus v roce 1968 v Československu? A co dělat, když vidíme, že náš největší současný přítel, Spojené státy, naprosto uboze nechal na holičkách své přátele, tzn. i přátele Čechů, Kurdy? Budeme dělat slepé a hluché nebo nám konečně dojde, že jsou pořád stejní jako v roce 1938? Vždyť ani v roce 1968 za nás, vyjma několika protestů, Západ nijak zvlášť slzu neuronil.

Ublíženecky fňukáme, kdo co udělal nám, ale když se něco podobného, ba i horšího, děje komukoliv jinému, máme to na háku a raději tajtrlíkujeme na náměstích, posíláme Babiše do krimu, Rusy z Krymu a prezidenta do rakve. Úžasný národ!