Světová média začala bojující skupinky, později skupiny a téměř armády, nazývat rebely. Po vítězství rebelů například v Libyi, se z některých stala armáda chránící nové (NE)pořádky podporované mírovými demokratickými silami NATO pod vedením Spojených států, jež zcela nemírově napadly svrchovaný stát. Mnozí se s libyjským vůdcem objímali a bratříčkovali. Nebratříčkovali se takto například i v roce 1938 v Mnichově?
V rozvrácené zemi dnes existuje řada rebelujících buněk, které bojují za své zájmy, vyzbrojeni zbraněmi demokratických zemí, které se rozhodly touto svou prodlouženou rukou zlikvidovat libyjského vůdce. Převzatý scénář americké CIA, pouze v přímém přenosu a bez utajení. Takže z hodných rebelů se stali zlí rebelové a demokratické sbory za sebou nechaly další zničenou zemi a stovky mrtvých.
Je to jiná politika vlád zemí, které v minulých staletích anektovaly státy jako na běžícím páse nebo jsou to jen líbivé řeči o demokracii a smysl je stejný jako před lety, pouze více skrytý? Kdy jsou přednější kšefty se zbraněmi Ruska nebo Spojených států, Francie a dalších zemí, a kdy se rozhoduje o zapojení do konfliktu?
Kam patříme my, kteří dnes stojíme bratrsky po boku zemí, které nás škrtnutím pera v roce 38´prodaly za svůj klid? Čím jsou jiní od těch, kteří si nás porobili v roce 68´, opět díky mlčení našich dnešních nových bratří?
Dnes tyto země pod rouškou boje za demokracii znovu vojensky napadají suverénní státy a tváří se jako spasitelé lidstva. Ale například vyhladovělé Somálsko plné pozutínaných končetin, obcházely bez zájmu, dokud nezasáhla Africká únie. Naši „osvoboditelé“ raději polapí jediného z vůdců a s velkým halasem jej soudí v Haagu. Čím byla Libye světu nebezpečnější než piráti a islamisté v Somálsku?
Rebely už máme dokonce i v naší republice. Sice je to spíše jen taková novinářská slovní hříčka, poněvadž čeští političtí rebelové vždycky velmi rychle zjihnou. Takový postup známe velmi dobře a opakovaně u Věcí veřejných z doby, kdy byly součástí vlády. Dnes je vidět stejné postupy u Karolíny Peak, která sice převlékla kabát, ale farizejské chování nezměnila.
Možná však, že rebelové z ODS nejsou, alespoň prozatím, úplně stejně tvární. Dá se tak soudit podle chování Petra Nečase, který poslední dobou ničí svůj obraz distingovaného politika a hrubě až vulgárně napadá všechny kritiky jeho vlády. A když je napaden sám, okamžitě je uražen na nejvyšší míru, hrozí tichou domácností a odmítáním společných setkání.
Petr Nečas se cítí vrcholně zneuctěn přirovnáním své vlády komunistickým zrůdám, jež zavraždily Miladu Horákovou, ale paradoxně se rok co rok klaní sochám prezidenta, za jehož vlády se střílelo do demonstrantů žádajících vyšší mzdy a práci.
Není snad vražda politická a vražda demonstrujícího neozbrojeného občana, nakonec stejnou vraždou člověka? Každá doba si vyrábí své rebely, ale vražda neozbrojeného člověka zůstává stále stejnou vraždou v každé době. Že, bratři Mašínové?
Dnes dokonce rebelují celé národy úžasné Evropské únie. Žádají důstojný život, zatím, co jejich politici ožebračují vlastní obyvatele, aby zachránili bankéře a jejich banky. Pokud je v Evropě, ale i v USA, nějaká krize, tak je to krize bankovní zlodějiny.
Co je však proti lidské logice, banky ve světě jsou vykrádány zevnitř a zloději jsou chráněni státem.
Čtěte i další články:
Ministerstva lžou a platí za zmetky desítky milionů
Vláda lhářů, politika naše vezdejší
DPH nebo koryta?
