Srpen – měsíc Kamily Moučkové

Skončil srpen, měsíc, kdy nám mainstream pravidelně v posledních letech vytahuje před kamery a mikrofony dlouholetou členku předlistopadové KSČ a přední tvář socialistického zpravodajství Kamilu Moučkovou.

Paní Moučková je antikomunistka jako řemen. To ti bývalí straníci většinou jsou více než ti, kteří nebyli. Přesně ví, co a kdo je špatný a jak by to mělo být. Bojí se o demokracii, i když to byla právě demokracie, která dala zvítězit lidem a stranám, které paní Moučková nesnáší. Ale zrovna takovou demokracii Kamila Moučková asi nechce.

Mainstream dělá, co může, aby se při vyslovení jména Moučková nikde neobjevila její komunistická minulost. Dokonce i Wikipedie více než dvacetiletou stranickou anabázi komunistky Moučkové shrnuje do kratičké věty: Od roku 1946 byla členkou KSČ. A šestiletou kariéru v Československém rozhlase a následující čtrnáctiletou životní etapu v Československé televizi, oznamuje pouhým souvětím. Je velmi pravděpodobné, že politická školení, jak uspět v komunistickém systému, dostávala od člověka nejzasvěcenějšího, svého otce, člena ÚV KSČ. Na pozici hlasatelky zpráv socialistické televize se tehdy asi nedostal nikdo jen pro svůj profesní um, ale pořádně proklepnutý stranický kádr.

Pochopitelně. Rozebírání dlouholetého stranického života Kamily Moučkové a její postavení v Československé televizi by asi dnešním manipulátorům historie nešlo moc pod nos. Národ potřebuje v srpnu vždy pouze slyšet a číst ze všech stran, že právě tato paní v srpnu 1968 oznámila v televizi invazi spojeneckých vojsk Varšavské smlouvy a to bohatě stačí. K tomu přidáme podpis Charty 77, následné utrpení, současný antizemanovský a antibabišovský postoj a máme nového miláčka davů v Česku. Podobně to mají dnes světoví ekoteroristé, kteří si vytvořili maskota z Grety Thunbergové. Mainstream, jeho newspeak a fake news, jsou stále mocnějším nástrojem Velkého bratra.

Je to opravdu komedie, když na demonstraci, mimo jiné i proti komunistickému nebezpečí, slyšíte od dlouholeté, sic bývalé, komunistky a dokonce hlásné trouby jejich ideologie, že komunisté jsou všude. Davy bouřlivě aplaudují jejímu dštění síry na premiéra nebo opravdu intelektuálním náznakům, že prezidentovi šplouchá na maják, na snad téměř hrůzovládu, kterou zde ti dva nastolili, aniž by si toho někdo všiml – tedy vyjma ulice. Ani slovo o vítězství v demokratických volbách, o Parlamentu nebo Senátu, který je opakovaně prezentován jako pojistka demokracie. Přesně takové (ne)přemýšlení systém, který nám čím dál více přikazuje, co číst, co poslouchat, jak se chovat, potřebuje. A sedmá velmoc se stává nástrojem nové diktatury a manipulujícím kolaborantem.

Kamila Moučková již za hlubokého socialismu mezi komunistickými soudruhy dobře věděla, jak se chovat, co říkat. Stejně dobře ovládá rétoriku dnešních dnů, která se vlastně zase až tak neliší. Pouze vyměnila světové strany kritiky, ale odsudky zůstaly stejné. Tak, jak hlásila před lety nenávist k imperialistickým Spojeným státům, dnes její kolegové podobných „morálních zásad“ dennodenně vnášejí do myslí Čechů nenávist k Rusku. O životě Kamily Moučkové po propuštění z České televize a podpisu Charty 77 se každoročně a opakovaně dozvídáme ze všech stran. Před rokem 1968 jakoby ani nežila.

V roce 2013 se ve Vladislavském sále pýřila, když přebírala vyznamenání od Miloše Zemana, kterého dnes vláčí bahnem, aby byla oslavována na jiných pódiích. Tehdy k aktu řekla: „Žijeme v demokratické společnosti a já si cením toho, že si na mě vzpomněli.“ Vrátí dnes vyznamenání stejně jako to předchozí od Ludvíka Svobody, aby udělala gesto č. 2 před svými obdivovateli? Kamila Moučková určitě ví, jak se přizpůsobit.