Slavil jsem se sousedy Cagán sar

Již několik let jsou mými sousedy Mongolové, kteří do České republiky přišli za prací. Letos mě pozvali na oslavy lunárního Nového roku, třídenní svátek Cagán sar – Bílý měsíc.

foto autor

Podle legendy se traduje, že Cagán sar je dnem zrození všech Mongolů a od tohoto dne jsou všichni Mongolové o rok starší. Oslavy vyhlašují každoročně lámové. Na rozdíl od většiny světa se loučí s odcházejícím rokem v podvečer a ten nový vítají brzy ráno. Blahopřejí nejdříve nejstarším rodinným příslušníkům a pak sousedům.

Všemi přítomnými jsem byl pozdraven mongolským blahopřáním amar baina.u. Je to prý něco podobného jako naše přání do nového roku. Aspoň takto přibližně se mi to podařilo pochopit ze směsi češtiny, ruštiny a posuňků. Mladší napřáhnou předloktí před sebe, dlaněmi vzhůru a starší na ně vloží svá předloktí dlaněmi dolů a vzájemně se ukloní s oním přáním amar baina.u. Vůbec mě netěšilo, že jsem měl pořád předloktí nahoře.

Cagán sar jsou především svátky spousty jídla. Což, jak vidíte na mé podobizně, mi nečinilo žádné problémy. Tím hlavním národním jídlem zde, přibližně 7.000 kilometrů od domova, byly masové kuličky v těstíčku zvané buuz a znějící spíše jako buc. Jedná se o mleté hovězí maso ochucené především česnekem, zabalené do jakoby pytlíku z váleného těsta, který nahoře není zcela uzavřen. Tyto „pytlíky“ se připravují ve speciální elektrické míse na páře. Buuz uchopíte rukou, nakousnete a vysajete z něj chutnou šťávu. Teprve pak ukusujete. Velmi, velmi chutné jídlo. Za srkání se stydět nemusíte. V Mongolsku to není prohřešek vůči etiketě.

K tomu si můžete vzít bramborový salát, který není až tak rozdílný od našeho, další druhy salátů – nebo nic. Na stole je taktéž sladká rýže s rozinkami. Sladká je ovšem tak málo, že by ji lékaři určitě povolili i diabetikům. Na slavnostním stole nechybí mongolské pečivo hevin bov, které vypadá jako zapletené copánky. V Mongolsku se podává ještě sýr a kumys, alkoholický nápoj z kobylího mléka. My jsme pili neslazený čaj s mlékem. Mnozí nyní asi kroutí obličejem, ale já si pochutnával, jelikož čaj s mlékem piji od dětství.

Samozřejmě jsem se ptal, jak se v Mongolsku žije. Mé pomýlené otázky se asi nelišili od otázek většiny Evropanů, neboť jsem byl upozorněn, že Mongolové nejsou žádní divoši, kteří spí společně s dobytkem. Mají televize, auta, ledničky – prostě klasika. Jeden z mých přátel žije s rodinou v klasické jurtě. Chovají stáda velbloudů, koňů, ovcí a k tomu se živí rukodělnou výrobou. Ale i v jurtě je samozřejmostí televize. Je taky jediným z mých sousedů, který zde nepřijel za lepším životem, ale spíše jen na zkušenou. Toť otázka, zda za lepším. Ale tím si nebudeme kazit mongolský svátek. Přeji vše nejlepší!

Čtěte zajímavé články:

Dík za demokracii, říkají vrahové a násilníci, zloději a podvodníci

ABL – detektivové sledovali… No a co?

Zázrak – pro Čechy není dioxin škodlivý!!!