Sčítání lidu – další důkaz neschopnosti státu

Zatím, co se v Parlamentu poslanci a vládci země české překřikují, kdože krade více, zatím, co se historicky jeví příhodnější přejmenovat ulici Sněmovní na Alibaby a dvou set loupežníků, dokazují jednotlivá ministerstva neschopnost odvádět práci, pro kterou byla původně zřízena.

Tím posledním paskvilem státního aparátu je sčítání lidu 2011. Jsme svědky naprosté profesionality politiků v případě vyhlašování restrikcí a represí vůči občanům. Přeloženo do češtiny – jak lid obecný oškubat a omezit jejich svobody a pravomoci. Ale připravit a odvést poctivou práci je v České republice pro ministerský aparát asi zhola nemožné.

Ještě než se o sčítání lidu začalo pořádně hovořit, jako první krok byl občan varován, že nesmí sčítání úmyslně bojkotovat. Takto hovoří zákon:

Fyzická osoba, která v souladu s § 16 odst. 1 a 3 převzala od sčítacího komisaře sčítací formuláře, se dopustí přestupku tím, že převzaté sčítací formuláře nepředá osobám uvedeným v § 16, odst. 6.

Jak asi bude nyní stát posuzovat nesplnění úkolů, které zadal sám sobě? Akce, na jejíž proklamaci a zajištění stát vyčlenil desítky milionů korun a tvrdil, ostatně jako vždy, jak báječně a bez jakýchkoliv problémů proběhne. Ostatně jako vždy, velká akce státu kolabuje. Pošta, komisaři i statistický úřad nezvládají situaci, ale všichni se tváří, že se jedná o drobnosti. Statistici nepředpokládali!!! Kdo už má v téhle zemi předpokládat, když ne vědecké Delfy alias statistický úřad?

Samozřejmě, že nejde o ojedinělou zpackanou práci státních úředníků. Ukázkovým pomníkem státní neschopnosti jsou datové schránky. Zde rovněž stát už předem avizoval tresty vyplývající z nepřipojení, aniž byl sám schopen zajistit dodání. A co teprve blížící se maturity? Hrozící vyzrazení otázek ministerstvo zahrálo do autu tvrzením, že se nejedná o nic závažného. Možná by stát uspěl jako výrobce polotovarů, když už ne zmetků.

Zapírat, zapírat, a když se to provalí, tak znovu zapírat. Tuhle falešnou písničku z úst představitelů našeho státu posloucháme už přes dvacet let a stále se „jen“ krade a nekvalitně pracuje. Jestliže práce ministerstev znamená vrchol českého umu, jsme hluboko v propadlišti rozvojových zemí. Naštěstí zde existuje řada soukromých subjektů, které tuto neblahou reklamu státu vyvažují. I přesto, že jim stát hází klacky pod nohy, zatím zůstávají.

Poslanci a vlády České republiky od roku 1989 prokázali profesionální přístup pouze na třech úrovních:

1) Rozkrádání státního majetku – absolutní značka kvality

2) Zákonná nedotknutelnost politiků a jejich přisluhovačů - Korupce s. r. o.

3) Lhaní a plané sliby – povinná součást politické kariéry

Čtěte i další zajímavé články:

Dana Drábová – lék na evropskou jadernou hysterii

Další bitva o ropu

Jan Antonín Baťa versus Tomáš Jan Baťa – zavrženec a umělá modla