Proč je biatlonista Fourcade prase?

Rusi mají velký dopingový problém. Ale problém má i sport, který se stává politickým kolbištěm více než tím sportovním a častěji než za dob socialistického tábora. Bojkot přežil, i když jej nazýváme jinak. Korektně.

Věta, že politika do sportu nepatří, je dnes už jen trapná otřepaná fráze. Neplatná lež. Politika se sportem šíří jako virová nákaza mnohem rychleji než za dob studené války. I když se funkcionáři a politici snaží hrou na blbečky přesvědčovat lid, že tomu tak není.

Jak již bylo řečeno výše, Rusko má velký dopingový problém. To je fakt. Ovšem sport začíná mít velký problém s etikou a fair play, nemluvě o syndromu kolektivní viny, který se, jak je vidět, stále častěji v této kauze používá.

Martin Fourcade se v úvodním závodu mistrovství světa v biatlonu dvakrát zachoval jako sportovní prase. Nejprve, jakkoliv se všichni prdelkové, a to i z české výpravy, snaží přesvědčit veřejnost, že nešlo o úmysl, Fourcade podrazil Rusa Loginova. Další prasácké, korektně vyjádřeno nesportovní, gesto předvedl v cíli, kdy sevřenou pěstí zamával směrem k Šipulinovi. Fourcade je mnohými oslavován jako hrdina. Ten to tedy těm rusákům nandal! A myšlenka sportovního fair play se může jít pást.
Na světě existují tisíce sportovců, kteří si odbyli tresty za doping. Vrátili se a nikdo jim nepodráží nohy. Představte si, že dokonce i Francie má řadu takových hříšníků. I těmto Fourcade a jemu podobní připomínají, navzdory odpykanému trestu, že jsou odpad mezi sportovci? Ne? Tak potom jsou asi tito oslavovaní kritici - moralisti ve sportu větší lůzou než ti, kteří si odpykali trest za doping. Vytlačoval snad někdo Američany na Tour de France do škarpy po dopingové aféře Lance Armstronga? Ukazovali na ně nesportovní gesta a byli za to oslavováni?

Člověk by si řekl, že takové ubohosti, jako je kolektivní vina, už má lidské společenství ve svém vývoji za sebou. Opak je pravdou. Vydáváme se úspěšně zpět, směrem k úpadku. V řadě sportovních odvětví se to dopingem jen hemží. Rusko si zavařilo současnou aférou a dlouho na ně bude pohlíženo s nedůvěrou. O to více, že se jednalo o propracovaný systém. Ale sportovní svět přece má prostředky, jak zjišťovat doping. Takže pokud jsou sportovci jedné země kritizováni za doping více než ti druzí, navíc jako celek bez důkazů o tom, že jsou všichni vinni, asi bude ve sportu něco špatně. Nebo že by šlo o politiku? Ve sportu? To snad nééé…

Sport je dnes z velké části už jen kolotoč miliard a politické špíny. Viz případ Kreuziger. Byl pro pouhé podezření odstaven těsně před startem Tour de France v ročníku, kdy se předpokládal jeho značný úspěch. Dva roky jej vláčela cyklistická únie a antidopingová agentura špínou než v tichosti stáhla odvolání k arbitrážnímu soudu. Taková špína je dnes sport. Doping používají sportovci různých zemí, ale jen jedna je za to trestána více. A úplnou náhodou je to zrovna země, která je odsuzována jako peklo na Zemi i v politické rovině. Naštěstí ve sportu dovedeme myslet v rovině fair play… Ha, ha.