Pro nenávist a závist neschopných změníme Ústavu ČR

Už to tak vypadá, že se v České republice bude měnit nejvyšší zákon republiky, základní kámen státu vždycky, když se některý politik začne cítit nedoceněný. Nebo když druhý začne závidět. Tato oklešťující „demokracie“ kráčí v myšlenkovém směru možná horším než socialismus.

Zneuznaný ministr bez ministerstva, Jiří Dienstbier, kterému i to ministerstvo musel jeho šéf vymyslet, dlouhodobě tlačí do poslanců výmysly, jak se pomstít svému úspěšnému rivalovi z prezidentské kampaně. I tu kampaň pojal jako rodilý Američan – házel špínu od samého začátku.

A tak nenávist a neschopnost být úspěšným, navrhuje měnit Ústavu ČR jen proto, aby bylo jednodušší podávat žaloby na prezidenta. Zvrácené myšlení pomatenců v Česku, by pak zcela jistě po každém výroku hlavy státu zaplavilo soudy žalobami, jen aby zviditelnilo svoji mentální nedostatečnost. A hlava státu by se, jako nesvéprávná, stala loutkou v rukou těch správných.

Nenávistné tažení Jiřího Dienstbiera se projevuje především v tom, že nemyslí obecně na úřad hlavy státu, ale na konkrétní osobu. Tím vlastně dokazuje svoji politickou neschopnost oprostit se od osobní zášti a zastupovat občany dle svého nejlepšího svědomí. To, jak je zastupuje doposud, nemá nic společného s nejlepším svědomím politika, jak je chápáno v širším kontextu. Včetně jeho doslova bláznivých návrhů například na oddlužení Romů. Tímto a mnoha podobně nesmyslnými návrhy porušuje základní poslání svého neexistujícího ministerstva …pro rovné příležitosti.

Ovšem Ústavu ČR už by chtěla měnit i závist. Další socialistický oklešťující zákon, který nechce pouštět do politiky bohaté a úspěšné. V České republice se řada kladů z rozvinutých demokracií, ke kterým ještě velmi dlouho patřit nebudeme, obrací vzhůru nohama. Vždycky platilo, že čím větší má politik majetek, tím je nezkorumpovatelnější. Zdá se, že právě z toho mají ti korumpovatelní obavy. Poněvadž bohatý politik si může dovolit dělat politiku pro stát, což ovšem omezuje prostor pro korupci těch neúspěšných šedých myší v politice.

Politici v České republice vytváří jakousi pokroucenou demokracii se socialistickou tváří ve smyslu soudružského rčení: Lézt můžeš, ale vyskakovat nikoliv. Ti nebezpeční kážou o tom, co je nebezpečné, protože to není jejich!