Při sledování slavnostního dekorování u příležitosti vyhlášení samostatnosti Československa bylo k vidění nevídané. Sledoval-li občan akt pozorným okem pavlačové drbny, mohl najít nepřeberné množství témat jak rozpitvat setkání „vyvolených“ na straně publika a poklonit se velikosti několika českých žen a mužů na pódiu. Příchod hlavy státu a pomyšlení, kdo by tudy ve stejné funkci mohl již brzy kráčet, ve mně ihned vyvolal alegorie na dané téma.
koláž autor
Už na počátku přenosu začalo pavlačové drbně vrtat hlavou, co necudného uniklo kamerám, když zabraly Karolínu Peak, jak se urychleně, za pomoci manžela, snaží zapnout šaty. Při zvuku fanfár oznamujících příchod první dámy spolu s předsedkyní Sněmovny ČR a exprezidentem Václavem Havlem s manželkou se publikum otočilo, jak etiketa vyžaduje, k příchozím čelem. Ale čím více se skupinka přibližovala k předním řadám, kde seděli ti rovnější z rovných, tím méně slušnosti bylo k vidění. Zde se nacházela spousta buranů, kterým zásady slušného chování říkají pramálo. Pro občany žádné překvapení, vždyť většinu z nich sledujeme už více než rok, jak přehlížejí celý národ.
Smutek se usadil v očích příznivců Václava Havla, kterého nemoci tak poznamenaly, že Dagmar Veškrnová - Havlová vedle něj vypadala spíše jako vnučka unaveného muže. Muže, jemuž se s úctou klaní svět, ale doma nic moc, jak je v Česku zvykem. Ale to už zní Vladislavským sálem husitský chorál a vojáci přinášejí historické standarty. Když moderátor hovoří o standartě s lebkou a zkříženými hnáty, hrklo ve mně, že jde o výstřelek České pirátské strany. Ale vše bylo jinak.
Když je za tónů z díla Antonína Dvořáka přinášena státní vlajka a vlajka prezidenta republiky, hra na (ne)vychovanost se opakuje. Hosté u uličky z pohledu kamery vpravo jsou otočeni vesměs všichni čelem. Vlevo, až na výjimky zadních řad, stojí nevšímavě hledíc vpřed. Vrchol téhle přehlídky ubohosti české politické elity pokračuje i při příchodu prezidenta České republiky. Přední řady vlevo od uličky včetně pana Kalouska vpravo majestát hlavy státu zcela ignorují. Je možné se pak divit, že si o prezidentský úřad otírá hubu kdejaký nýmand? Nemusíme souhlasit s jednotlivcem, ale úcta k symbolům státu by v nás měla být automaticky. Tomu se, prosím pěkně, říká vlastenectví. Nikoliv šílení, když na „Staromák“ přijedou hokejisti. Na druhou stranu je to dobrá zpráva pro požírače národů ze Svazu evropských neosocialistických republik. Jestliže takzvaná elita země dává najevo neúctu k symbolům státu, tak jako národ opět bez reptání ohneme hřbety pod knutou, tentokrát Evropské únie.
Václav Klaus to v projevu ústavním činitelům, ale i médiím zase hezky nandal. Je to chvilka příjemného snění pro český plebs, že alespoň někdo z těch nahoře… I když ve finále se politici vysmívají otevřeně prezidentovi respektive národu. Občané, nezoufejte, blíží se volby a zase budete na chvíli velevážení, až se lháři a zloději budou cpát ke korytům!
Nejkrásnější chvíle pavlačové drbny nastaly během projevu, kdy kamery snímaly přítomné hosty. Kterýpak šprýmař vedle sebe posadil Jiřího Paroubka s Milošem Zemanem? Miloš bude muset zase celý týden objímat stromy, aby se z toho vzpamatoval. Jedno jediné švenknutí kamery v osmnácté minutě přenosu odhalilo dva časně dřímající – ženu a muže sedící ob řadu od sebe. To je docela výkon pár minut po osmé večerní. Jakmile pan prezident hovořil o zhrubnutí politiků, jaká to náhoda!!!, kamera se upřeně „zahleděla“ na detail Miroslava Kalouska. Když k tomu divák slyšel o vyjadřování, které ještě nedávno patřilo do restaurací nižších cenových skupin, vzpomněl si i na trapně úsměvné invektivy pana Ratha z parlamentu. Politici se hihňali jako přitroublí, když Václav Klaus vyjmenovával, na čem všem se koalice nedovede shodnout, a asi jim vůbec nedocházelo, že se smějí sami sobě a své neschopnosti reálně uvažovat.
Dárek k svátku české státnosti dal Václav Klaus i sám sobě v osobě vyznamenaného Dr. Jiřího Kukly, který je ostrým oponentem zastánců globálního oteplování jako viny člověka.
Neoddiskutovatelnou elitou národa ve Vladislavském sále Pražského hradu bylo 28. října 2011 oněch 21 vyznamenaných. Bohužel, ten nejmladší in memoriam.
Čtěte další zajímavé články:
Krizové zasedání vlády – čím si utřít zadek!?
Jede, jede mašinka… ?!
Trest pro Tymošenkovou – precedens pro českou politiku
