Pozvěme všechny Kubánce do ČR, peněz máme dost!

Jde o rozmařilost multimilionáře nebo o klasické symptomy pozdního věku? Pan Schwarzenberg přednesl v Bruselu nabídku České republiky, která projevila ochotu poskytnout deseti kubánským disidentům politický azyl. Vše bylo rozhodnuto a oficiálně oznámeno.

zpravy.idnes.cz

Deset kubánských disidentů s rodinnými příslušníky, to může být až padesát lidí. Protože jde o politicky sledovanou „zakázku“ určitě jim budou přednostně uvolněny byty - bez ohledu na skutečnost, že čeští občané nemají po povodních kde bydlet. Bude jim poskytnuto zaměstnání - bez ohledu na výši domácí nezaměstnanosti. Bude jim poskytnuta finanční pomoc - bez ohledu na současné škrty v sociální oblasti. A to určitě zdaleka není konečný výčet.

Je opravdu nepochopitelné, že v době, kdy se v České republice šetří finance na všech stranách, samozřejmě procentuálně opět rozdílně na poslancích a ostatních občanech, se česká vláda vůči světu, a především Evropské únii, opět chová jako snaživý úředníček strkající hlavu pod konec páteře, který se chce zalíbit za každou cenu. Myšlenka sounáležitosti je určitě krásná věc, ale je třeba na to mít!

V Evropě je spousta nesrovnatelně silnějších ekonomik, které by něco takového unesly mnohem bezbolestněji. Proč se neozývá Francie? Asi by to vypadalo jako pěst na oko, když vyhazují ze země kdejakého přistěhovalce, čert vem rovnost, volnost, bratrství, a druhými dveřmi by si pozvali další. A co Německo, které se tak rádo nechává nazývat jedničkou evropské ekonomiky? Velká Británie, severské státy se svým sociálním cítěním…? Proč se neozývá vělikaja Rus? V dobách Sovětského svazu takový velký přítel?

Kroky vlády jsou pro české občany tvrdým políčkem reality. Stále nás přesvědčují, že každý úsporný krok je lepším zítřkem pro nás, pro republiku a především pro naše děti. Že jde o nutnost chránící nás před řeckým bubákem. A najednou lepší zítřky, ve jménu zalíbení se mocným, vyhodíme oknem.

Jak jsem již uvedl výše, solidární může být ten, kdo na to má. Jestliže se pouze vehementně snažíme zalíbit světu, je to směšně nízké počínání. I když čeští politici mají v takových excesech ohromné zalíbení. Začal s tím Václav Havel a jeho slavné prohlášení, že nebudeme vyrábět zbraně. Naši noví přátelé z USA, Francie, Velké Británie a kdoví odkud ještě, nám plácali po ramenou, uznale pokyvovali hlavami, jak velký příklad hodný následování. Za zády si ťukali na čelo a bleskově přebrali naše dosavadní trhy.

Čeští občané nejsou, co se týká humanitární pomoci, ani trochu lakomí. Čísla, která to potvrzují, si najdete u kterékoliv humanitární nebo charitativní organizace. Tak proč se vláda snaží své vlastní občany naštvat, navíc v tak těžkém období?

Jediný, kdo nás v téhle chvíli od hloupých rozhodnutí politiků ochrání, jsou samotní kubánští disidenti. Doufejme, že při pohledu na naši neutěšenou ekonomickou situaci, se jejich zraky otočí k zemi „svobody a neuvěřitelných možností“ – USA.

Další články:

Dvě žížaly zachráněny, zemřelo pět lidí!

Slovensko – náš vzor!

Výprodej republiky – česká už jen podle názvu