Odcházení – Český lev – vrchol pokrytectví!

„Dámy a pánové. Přesto, že většina z nás ví, že Odcházení je filmovou slátaninou absurdity, kolega Abrhám a kolegyně Holubová zajisté prominou, nemůžeme si dovolit v této situaci dílo zcela opomenout. Chápejte, když HO nyní všichni tak zbožšťují, nemůžeme zůstat stranou!“ Tak nějak by mohla vypadat fiktivní debata před rozhodováním o nominacích na cenu Českého lva. Po hlasování: „Dámy a pánové, zase až tak podlézaví jste být nemuseli. Lidé nám to nespolknou.“

První a poslední film Václava Havla získal neuvěřitelných 12 nominací na cenu Českého lva od České filmové a televizní akademie (ČFTA). Film, který naopak od České filmové kritiky nezískal ani jedinou nominaci. Což je co říct, poněvadž čeští kritici si velmi libují v intelektuálních dílech o ničem. Asi to však bude dle pořekadla „čeho je moc, toho je příliš“.

ČFTA tímto nepřímo potvrdila, že načančané parádičky pro televizní diváky, jako je Český lev, nemají mnoho společného s posuzováním divácky atraktivních filmů. Asi podobně jako jejich Velký bratr Oscar za rok 2010, kdy musel být oceněn před Avatarem jako nejlepší film roku Smrt čeká všude, protože byl o amerických „hrdinech“ v Aghánistánu. Taky film s nejnižšími tržbami v dějinách Oscarů a přece vítězný. Taky film s minimální vypovídající hodnotou.

Samozřejmě, pokud by se jednalo o vrchol filmového zpracování divadla absurdity, je Odcházení bezkonkurenční. Ovšem jako film, od kterého se očekává alespoň minimální vypovídající hodnota, jde o míchanici tak dokonalou, že člověku v závěru filmu maně přijde na mysl klasická otázka z hodin literatury: „Co tím chtěl básník říci?“

Komická situace by musela nastat při setkání intelektuálů, kteří důležitě a zasvěceně pokyvují hlavami nad nespornými kvalitami filmu, když tu se „obyčejný“ občan zeptá, o čem ten film byl. Samozřejmě, že ve skutečnosti by se intelektuálové s opovržením od obyčejného občana znechuceni odvrátili. Ovšem, pokud by opravdu museli odpovědět, nastalo by naprosté ticho. Poněvadž film lze interpretovat tolika způsoby, že se nakonec stává ničím. Stává se kvalitním dortem pejska a kočičky. Je v něm všechno, což ve výsledku přináší – nic! A nic na tom nemění fakt, že existují jednotlivci, kteří jsou filmem nadšeni.

Česká filmová tvorba vlastní jedno nezpochybnitelné světové prvenství. Točí hlubokomyslné filmy, na které nikdo nechodí! Což je naprostý světový unikát, poněvadž všude jinde se filmy tvoří pro lidi, jen v České republice pro „umění“.

Již dnes je historicky nezpochybnitelné, že vytvoření Václava Havla coby ikony demokratických změn v Evropě bylo velmi promyšleným tahem české a posléze západní politiky. Jako každý člověk měl své klady a zápory, má své obdivovatele a kritky. Ale vzniknuvší hysterie náhlého posmrtného poklonkování je spíše ostudou než oslavou památky tohoto člověka. Pokud si veškerou úctu Václav Havel zaslouží, jak je možné, že na to tisíce lidí přišly až po jeho smrti? Co všem těm projevům úcty bránilo za jeho života? Nevypadá pak takové davové uctívání, vzniklé ze dne na den, pokrytecky?

Stejně pokrytecky se nyní zachovala Česká filmová a televizní akademie. Film Odcházení se jak u kritiky, ve filmové branži a především u diváků dočkal odmítavého, nejlépe však vlažného přijetí. A najednou je z něj film filmů, i když jde teprve o nominaci. Více než pochopitelnou se pak stává nominace za vedlejší mužskou roli – ČFTA se shlédla v podlézavci, tajemníku Viktorovi, ztvárněném Oldřichem Kaiserem.

Čtěte i další články:

Bič na exekutory – záruka nových pracovních míst

Bude ministr Drábek bez prémií za zmetek?

Boha a seznam církevních restitucí nikdo neviděl