Bylo velmi zajímavé sledovat na časové ose, jak se kde slaví přelom roku. Zajímavé bylo sledovat, jak který stát se opravdu nebojí islamistických vrahů, a který ze sebe dělá hrdinu a má přitom plné kalhoty.
Samozřejmě, že úžasná podívaná je každoročně v Sydney na Harbour Bridge a u Opery. Mezitím můžeme sledovat přímo umělecky osvětlené lodě křižující přístavem Port Jackson. Ale na západním pobřeží v Darwinu nebo Perthu už kamery nějak moc nefungovaly.
Svobodná Čína nevysílala na svých live kamerách živě. Ne, že by to bylo překvapivé. Podívanou vynahradil thajský Bangkok, kde si oslavu opravdu užili.
V Ulanbátaru mají kameru někde na zapomenutém hřišti bez tribun nebo co to bylo. Ale bylo to osvětlené reflektory. Nebylo však vidět ani nohu. Slavili však, a to velmi živě, narvaným náměstím v Biškeku v Kyrgyzstánu.
V Železnogorsku mají asi desítky vánočních stromečků. Na náměstí Rešetněva dokonce hned čtyři. A v jiné části města zase stromeček s rudou hvězdou. A asi prošpikovaný kvalitními mikrofony, poněvadž když byla dvojice od stromku více než 30 metrů, sníh úžasně hlasitě vrzal. Což taky dokazuje, že tam byla pekelná kosa. Ale co mají v Železnogorsku špičkové, to je rozlišení kamer při nočním osvětlení. V Krasnojarsku měli kamery méně kvalitní, ale větší nabídku. Že by ale extra slavili…
Mezitím skok na Times Square, kde se Amíci štosovali do chlívečků už v deset dopoledne jejich času. A za hezké kosy 15° Farenheita, tedy cca -9,5° Celsia. Hezky do řady, ukázat obsah tašky, předpažit, mobil do ruky, nechat se projet detektorem a další pán na holení. Nebo paní.
Moskva u Rudého náměstí plná zlata a modrých ledových okras. Několik jevišť, všechno se samozřejmě blyštilo. Nevypadalo to na nějaké zábrany a policejní manévry. Ohňostroj a program pokračoval dál. Ještě více neomezených oslav bylo vidět v Sankt Pěterburgu. Protože Moskva už zrušila věčné přehazování času, byly do Prahy ještě dvě hodiny rozdílu.
Docela kvalitní HD kameru mají v Amsterodamu. Tam se pěkně zaplnilo náměstí a jediné viditelné zábrany byly cedule se zákazem vjezdu a pruhovaná deska. Otočná kamera hledí až do oken Euro pubu a i vevnitř rozeznává jednotlivé lidi. Policajti vidět nebyli, oni by se tam už nevlezli. O půlnoci se rozsvítily mobily a všichni si pořizovali, jak je dnes na světě zvykem, nekvalitní rozhrkané záběry typu já jsem tam byl.
A Praha. Už několik let kamera s příšerným rozlišením, že lze tak tak rozeznat orloj. Není to kamera nějakého amatéra, je to okno Prahy do světa – EarthCam. Spíše to působí jako pozůstatek po Státní bezpečnosti, když vyfasovali první kameru schopnou snímat barvu a zvuk. To už je možná o chlup kvalitnější kamera na Jaltě na Václavském náměstí, která však zase pro změnu snímá jako foťák snímek co 15 sekund. Prostě na Prahu se na Silvestra hledí báječně!
Paříž. Město, jehož vrcholní politici už od dob Hollanda papouškují, jak se nenechají zastrašit, jak si budou žít i nadále svůj svobodný život. Na internetu v podstatě nelze najít kameru, která by zabírala zblízka davy nebo alespoň ulice. Všude jen trčící Eiffelovka. Dokonce i pouliční kamery nabízí Paříž jen čtyři a to pouze na obchvatu centra. Možná je to všechno proto, aby svět neviděl, že je v ulicích více policajtů a vojáků než oslavujících. Vítejte naši milí imigranti! My se vás vůbec nebojíme. Děkujeme, vzkazují do nového roku zcela určitě pozůstalí. Podobné je to s kamerami v Německu v Berlíně. Vše jen z dálky nebo mimo provoz.
Londýn se taky nechlubí živě. Sice lze nalézt pouliční kamery v centru, ale zde se zase záběr opakuje pořád dokola po více než minutu.
A zpět na Times Square. Je po 18. hodině newyorského času. Teplota mezitím klesla na -11°C a lidé se balí do dek a všeho možného. Ale plní chlívečky stále dál. Některé jsou už plné, takže se můžou hřát navzájem, pokud to nějaký blbec neudá jako harašení. Všude se vstupuje po jednom.Město všem rozdává žlutofialové cylindry a téměř všichni si je poslušně nasazují. Na pódiu vystupují kapely, lidé trsají, ale spíše pro zahřátí. Trsají i policajti. Chodníky prázdné, chodit se může jen vyhrazeným koridorem. Všude jsou zábrany jako při dojezdu Tour de France. Tedy pokud nepočítáme ty betonové kvádry s písmeny NYPD. Takovou míru svobody New York určitě ve své historii ještě nezažil.
Takže by se dalo konstatovat, že čím více na západ, tím méně svobody pohybu, protože z ničeho nemáme strach, jen se obáváme návštěvníků, které pozvali evropští politici. Samozřejmě ti američtí taktéž. Tak si to užijme v roce 2018.
