Už je tu zaséj poslední měsíc v roce. Roby začínajú blázniť z metlama,
kýblama a dajakýma serepetičkama, aby sa domácnosť blyščala. Ludé sa
pomály začínajú v kvelboch mlátiť o košíky, zboží či místo ve frontě.
Né, že by moseli stáť frontu na banány, mandarinky či podzemnicu olejnú
jak za socializma. Kapitalizmus, sice náš, no z hrubo pokřiveným
ksichtem, nám nabízá také faň služby, že z deseti pokladen v márketě
jedú enem dvě. Tož z teho ty fronty a zuřivosť národa. Ludé majú chuť
sa o temto časi pozabíjať enem proto, aby sa poslední týdeň v roce
mohli milovať.
gify.nou.cz
No ešče předtým sa slaví Mikuláša. Ide o jedného z velikéj partyje svatých, no lud obecný to spěšéj bere jak dať harantom nejakú maškrtu do pytlíka či do pančochy. V týchto dňoch možeme aj pozorovať, jak sa u ludstva zjavujú pradávné zvyky, třeba ludožrútsvo. To právě gdyž děcka z obrovskú chuťú ukusujú hlavy čokoládovým andělom, čertom a Mikulášom. No v deň téj velkéj slávy chodija aj živé atrapy a to može vyvolať dajaké problémy. Třeba jak v téj dědině...šak čtite.
Z oken obecního úřada sa kúřilo a gdyby bratři hasiči nevěděli, že zasedá obecní rada, tož už by hlásili poplach. No nebýl to ani kúř z cigaret. To sa pantátom dýmilo z lebení jak zmýšlali keho obsadiť do rolí Mikuláš a spol. Nigdo sa teho nechcel ujať. Jedni ze strachu před robama, gdyby dom došli nakvíkaní, a to by teda došli, iní zaséj nechceli ze sebja dělať šašky. Černoprdelníci sa sice hlásili, no tým starosta řekl, že by létali s kasičkú po dědině a natahovali paprče a oni potřebujú nekeho, gdo by dával. A k temu by sa ešče dalo očakávať, že si z teho urobija náborovú akciju, aby jim mjél gdo plniť kasičky aj v kosteloch. „Tož a co gdybyzme nabídli funkciju Mikuláša Metúdovi,“ navrhl novú variantu Jura Rygol. „Při voďéní barana sa uvedl faň. A gdybyzme k němu zehnali ešče dva nejaké nezaměstnané za dajakú korunu a flašu slivovice...“ A bylo dohodnuté. Za čerstva přemluvili na post čerta místního ožralu, kerý od převrata pro stát neoddělál ani minutu. Anděla urobili sice z inžinýra, no takéj trúby, že sa mu prácu nigdo ani nepokúšal nabízať.
Ogarom vysvětlili, že najprv pújdú navečer do školy, gde bude Mikulášská besídka. No a potem potáhnú po chalupách podla zeznama, gde sú malé děcka. Tož faň. Metúd, Józa Ožrala a Inža Génius lapli před akcijú do hasičárně a že sa mosija posilniť darovanú flašú slivovice. Inža Génius sa zpříkal, no jak do něho naléli prvú štamprlu už sa zubíl jak Otík z Vesničky mojéj střediskovéj. A než nastal čas jíť odměňovať, byli napití jak zákon káže. Aj gdyž to do školy bylo kúsek, radši ich odsmýkali hasičskú Ávijú.
Jak zmerčili třeťáci ze štvrťákama, že Metúd s partyjú sa giglú do školy, zadusili cigarety a valili do jídelny podívať sa na tu čurynu. „Vitajte děcka,“ zabékal Metúd. „Tož zme sa na vás přišli podívať z téj nebeskéj báně...“ Vtem mu oko sklúzlo na čerta, tož dodal: „A aj z opačných koncú. Nás nezajímá jak študujete lebo esli ste hodňučtí. Na tem ani trocha nezáleží.“ Rodiče, keří doprovázali svoje ratolesti, sa začali ošívať. „Divajte sa, hleďte,“ pokračoval Metúd, „já sem tak tak prolézl základkú a dneskaj su svatý.“ Nevěřící sa smíli, věřící zalamovali paprčama a božákali o odpušťéní za to trdlo. „Podivajte sa, třeba toť čertisko. Po převratě nerobíl ani minutu a všecky ty roky je deň co deň nametený za státní kopejky. A najhorší příklad máte v andělovi. Vyštudovál na inžinýra, no je z něho také tela, že ho nevezmú ani do družstva poklúzať. Tož co je lepší, děcka, učiť sa lebo neučiť?“ „Neučiť,“ zatřáslo celú školú. Aj z Vladimírem Iljičem to škublo.
To už začali ludé brblať a paňčelka z teho mjela účes jak gdyby strčila paprču do zásuvky. „Tož a včíl si děcka zistíme, gdo si co zaslúží,“ nedal im vydýchnúť Metúd. „Prozraďte mi, gdože je na škole najvětší šprt?“ Všecky děcka v momentě namířili paprče na Leónka Horenosa, syna měsckéj naplaveniny. „Tož čerte a doňho! Daj mu co proto,“ zařvál Metúd. Čert vystartovál a jačácí Leónek býl v jeho moci. Cpal mu uhlí za košelu, do gatí, gde sa dalo. Aj mama, kerá sa snažila ochrániť svojeho haranta, dostala svoje.
Jak sa ich podařilo odtrhnúť, začal Metúd hulákať znova. „A včil nám prozraďte, děcka, gdo je tu najhorší. Gdo má v žákovskéj samé pětky a dvojky z chování?“ Chvílu bylo ticho, no potem sa postavili už od pohleda dva tací vybíjanci. „Cože, enem dva?“ podivíl sa Metúd. „Tož si poďte vzíť ten koš plný čokolády a bonbónú. A rozdělte sa s tyma, keří vám slúbija, že sa nebudú učiť.“ „Já, já, já,“ hulákali děcka jedno přes druhé. No to už bylo na rodiče aj učitele tak akoráť. Začali sa stahovať okolo téj svatoďábelskéj trojice. Tým sa v poslední chvíli podařilo vyklúznúť ze dveří a začala sa obrovská mikulášská naháňačka po dědině.
A třeťáci ze štvrťákama, s cigárama v hubě, do teho enem hulákali: „Gdyž sa u nás chlapi poperú, tož enem nožem alebo sekerú....“
Čtěte příbuzná témata:
http://dolansky.blog.idnes.cz/c/88354/Na-stavbe.html#t2
