- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
madam si musí být vědoma, že podvádí (tedy pokud to vůbec ví, že) no a ta druhá půlka genetického materiálu musí také počítat s tím, že bude muset začít platit, ačkoliv na tu krásnou Máňu (Kláru, Anču - dosaď si každý) se sotva pamatuje a doma má třeba tři zdatné potomky...
ano, žen a mužů se to týká přesně napůl , hovořit jen o kukaččích matkách je značně zavádějící .
(A propo, co znamená "teda pokud to vůbec ví"? Jakože si ta žena, či muž, můžou myslet, že to byl jen FAKT suprovej SEN, jo? )
zákon v jednom případě uznává váhu genetického důkazu (trestný čin) a v druhém případě po pominutí nějaké pofidérní lhůty tentýž genetický důkaz naprosto nepřipouští, je skvělou vizitkou zdejšího absurdistánu.
Tohle je nadherny priklad nesymetrie.
Ale treba nasi zakonodarci po sesti mesicich zakazou DNA jako dukaz i u vrazd. Pak to bude spravedlive.
Logické by bylo, aby označený otec - nebiologický otec, měl právo soudně popřít otcovství například do tří let od okamžiku, kdy byl s touto skutečností prokazatelně seznámen - převzal písemné vyhotovení výsledku testů DNA. Své právo by mohl uplatnit do posledního dne tříleté lhůty a dnem podání by byly ukončeny veškeré jeho povinnosti vůči cizímu dítěti. Pokud by od matky dítěte chtěl náhradu za dříve vynaložené finance, musel by podat další žalobu pro podvod; v takovém případě si myslím, že matka by měla být odsouzena k náhradě škody v plné výši.
Matka nechť dále požaduje výživné pro dítě na biologickém otci a pokud by náhodou již zemřel, je tu institut sirotčího důchodu; při dnešních možnostech lze potvrdit otcovství i podle DNA blízkých příbuzných.
Lidi by měli začít zodpovídat za svůj osud bez rozdílu pohlaví. Žijeme v Evropě 21. století.
Jejda, vždyť ta matka někdy ani neví, kdo je potencionální otec. Někdy ví jen, že to byl to takový hezoun, kterýho viděla poprvní a naposled v životě. Ani adresa, ani jména - pamatuje si jen, že si nechal říkat Fred.
ale i otcové kukaččích dětí .
A propo, je nutné se uchylovat k fabulacím a psát, že ženy si změnu zákona nepřály?
Jako žena jsem PRO zrušení 6-ti měsíční lhůty.
Ovšem byla bych taky ráda, aby se v souvislosti s kukaččími dětmi nekydalo jen na záletné ženy, aby se měřilo stejným metrem i záletným mužům, jelikož každé kukaččí dítě má taky svého biol.otce .
To tady snad v diskuzi nikdo nepopíral. Dokonce tu bylo i té záletné ženě, aby si toho pravého otce vyhledala a žila s ním a on tomu křivě obviněnému vyplatil náhradu :-)
Každý svého štěstí strojvůdcem.
Gmur a IfcaX najednou zmizely. Nejak s nimi zahybalo, jak to v pripade zaveti muze pro ne a pro jejich "kukacci" deti dopadnout.
Ze by nase kolegyne krome minuleho zanaseni a ¨lhani manzilkovi prave TED proverovaly, zda jejich starej nahodou nesepsal zavet?
No ale dost srandy. Pokud jsou takove, dobre jim tak, pokud ne, snad to vezmou jako joke.
Ifča to mezitím dořešila pro obecný příklad. Zůstavitel zanechal n dětí a manželku. Bude-li dědění ze zákona, každý z těchto obdrží 1/(n+1) celkového majetku. Pro nezletilé potomky je to současně minimální zaručená hodnota, kterou musí vždy dostat. Zletilý potomek musí dosat minimálně polovinu zákonného podílu , tj. 1/(2*(n+1)) Je-li z potomků zletilých, tj. n-z nezletilých, pak všichni zletilí potomci dohromady musí dostat minimálně z/(2*(n+1)), nezletilí potomci všichni dohromady pak (n-z)/(n+1). Zůstavitel může rozhodnout o zbytku, tj. o
1-z/(2*(n+1))-(n-z)/(n+1) svého majetku.
Po úpravách dostáváme zlomek (2+z)/(2*(n+1)) jako část majetku, o které může zůstavitel v závěti svobodně rozhodnout.
Doufám, že jsem při přepisu se někde nepřeklepla... psát zlomky na jeden řádek přes lomítko je trochu otrava.
Situace 3: Zůstavitel pořídil závěť a odkázal svůj majetek přítelkyni
Nastupuje do hry problematika neopominutelného dědice. Neopominutelnými dědici jsou potomci, zatímco manželka ani sourozenci tento statut nemají.
Manželka nedostane z dědictví ani korunu. Nezletilý syn má tu výhodu, že musí dostat alespoň to, co by dostal v případě dědění ze zákona. To jsme popsali v situaci 1 a náleží mu opět jedna třetina. Druhý zletilý syn je sice také neopominutelným dědicem, ale zákon k němu již není tak vstřícný. Musí se mu dostat alespoň jedné poloviny toho, co by nastalo v případě dědění ze zákona. Podíváme-li se opět na situaci 1, tak vidíme, že mu připadne namísto jedné třetiny pouze šestina. Teď už nám zbývá poslední dědic – testamentární, kterému náleží zbylá část dědictví, v tomto případě jedna polovina.
Takze co vy na to vase n/(n+1). Pokud je zavet, tak jste vedle jak ta jedle!
Pro autora článku bych rád uvedl, že i v Německu existuje lhůta pro popření otcovství, jen je subjektivní (tedy se počítá od okamžiku, kdy se o rozhodné skutečnosti dotčená osoba dozví) a je mnohem delší než byla stanovená půlroční lhůta u nás. V našem státě (a vlastně nejen u nás) se razila linie a zásada rodinného práva, že převažuje zájem dítěte. Jinými slovy "pro dítě je lepší nějaký (nepravý) otec, než žádný". Lze kostatovat, že legislativa v současnosti nekopíruje technické možnosti, kterými lidstvo disponuje - což je jednoznačně špatně. Určování otcovství (ale vlastně už i matky dítěte) dle našeho zákona o rodině je jednoznačně zastaralé a je potřeba jej změnit. Co se týče zásady zájmů dítěte, je třeba říci, že stát nemůže přenášet své sociální funkce na jednotlivce, pokud tito o ně nestojí. To, že stát nutí nepravé otce k plnění výživného, respektive zkracuje jeho skutečné dědice v dědickém řízení, jistě nespravedlivé je.
Osobně se domnívám, že by bylo dobré, aby se stanovila lhůůta pro popření otcovství stejně jako v Německu - t.j jako lhůta subjektivní a dle mého soudu by stačila i lhůta jednoletá. Rok je dostatečně dlouhá doba na to, aby emoce podvedeného "otce" dostatečně odpadly, aby se racionálně mohl rozhodnout, zda chce skutečně zpřetrhat k dítěti veškeré vazby, či překousnout hořkost a dítě vychovávat i nadále. Pro autora článku bych rád uvedl, že přebírat z cizí legislativy právní normy je značně ošemetné, jelikož byste takovou normu vytrhl z cizího právního prostředí. Pak se totiž lehce může vytvořit tzv. díra v zákoně (zapomene se, že na změněnou normu navazují normy další, které ovšem zůstávají nedotčeny). Obávám se ale, že naši zákonodárci stanoví lhůtu jako objektivní (tj. od narození dítěte), jen ji s ohledem na předmětné rozhodnutí Ústavního soudu stanoví delší.
V té věci nejde přeci jen o děti a dětský věk - jde o celý život člověka. Až Vám bude 50 a lékaři začnou zkoumat, čím přesně by to mohlo být, ty Vaše život ohrožující potíže, a budou se ptát na život a smrt Vašich rodičů a prarodičů, uvidíte tento problém v úplně jiném světle.
Zkuste si přečíst třeba tento článek: http://www.zpovedka.cz/000335.php
Záletná žena se vyznačuje tím, že myslí jen na sebe a na to, aby neměla problém a neprasklo to na ni. Jaké problémy ale způsobuje svému dítěti na celý jeho život tím, že lže svému manželovi, to je jí jedno.
Mohl byste uvést ten příklad život ohrožujících potíží, co se projeví až v padesáti a bez znalosti toho, jak zemřeli rodiče a prarodiče, si s tím lékaři neporadí? (Ne, že bych to zlehčovala... ale kolik z nás ví, na co zemřeli jeho prarodiče?)
že Gmur si tady z nás všech dělá prdel a my na to naletěli.
To ji to, kukačku, ze včerejška ještě nepřešlo?
Uklidni se bejvavalo, ze matka mohla PROTI vuli manzela pozadovat, aby zivil "jeji dite", ktere si poridila "s lepsim genetickym (ale chudym) materialem", aby takove dite dedilo.
Neboj, nebude to tragedie. Stejne jako v Nemecku MUZE manzel pokracovat ve vychove i ve starosti o dite, jehoz neni biologickym otcem. Dulezite je ale, ze nebude MUSET, ze to bude JEHO svobodne rozhodnuti a ne JEJI svobodne rozhodnuti o tom, co manzel musi udelat.
Verim, ze zakonna uprava bude co nejvice kopirovat nemecke zvyklosti.
SLovy klasiky, vysvětlovat něco Gmur je marný, je marný, je marný...