Den co den takzvaný Demokratický blok, parta zakomplexovaných procentíček na chvostu zájmu voličů, místo práce jen huláká a mele nesmysly.
Samozřejmě, co by takoví neumětelové, kteří dostali hlasy jen od svých skalních příznivců, taky asi mohli dělat? Nezbývá jim než z uctivé vzdálenosti před silným vykřikovat, co by dělali oni, kdyby byli… Ale jsou přesně tam, kde to kdyby a ty ryby!
Je docela úsměvné, jak lehce se mnohé davy nechají zmanipulovat, aby protestovaly proti něčemu, co už tady téměř třicet let není, aby si nevšímaly těch, kdo je do těch ulic nalákali. Aby si především nevšímaly, že je zde mnohem horší nebezpečí než starý známý komunismus.
Svoboda nám mizí v Bruselu a toto nikoho z křiklounů na ulicích vůbec nezajímá. Martin Schulz navrhuje evropskou federaci, tedy opět německá hrozba pouze v jiném balení. Samozřejmě s podporou Francie. Kde to už jen Češi zažili, takové dohody mocností? A zase lezeme jako telata na porážku.
A tak se vesele mele o tom, co řekl Okamura, ten hnusný nacista, a nikomu nevadí, jak nenápadně se stejně jako za komunistů ohýbá historie a cikánský sběrný tábor se mění v romský koncentrák. Pak si někdo vzpomene, že Ondráček před třiceti lety stál v mundůru Veřejné bezpečnosti před kamerou. Dnešní kamery snímají v menších městech velmi profesionálně davy tak, aby tvrzení reportéra o tisících nešlo ověřit. Na druhou stranu tam, kde je lidí dostatek, snímá kameraman švenkem celé náměstí shora.
Největším zážitkem jsou děti poskakující s transparenty a bojující proti příšernému strašidlu komunismu. Bojují i studenti, kteří komunismus nezažili ani skrze svoje rodiče, kteří sami byli tak tak na světě. Jakoby Ondráček po šišce mlátil zrovna je. Den po demonstraci šla řada křiklounů do práce ve firmě, kterou založili bývalí soudruzi z Okresního výboru KSČ, kteří jejich rodičům třeba znemožnili studium, a ve snu je nenapadlo, že by proti tomu demonstrovali.
Proč by se měl Ondráček omluvit? Co by se tím změnilo? Kdo z těch, co to požadují, by omluvě věřil? Kdo věří Okamurovi, když se omluvil? Kdo ze 7.000 herců a pracovníků v kultuře se omluvil za podpis Anticharty? A mnohým z nich tleskáte dalších 30 let, když teď pro změnu místo komunistů brání údajnou demokracii. Kolik komunistů, kvůli kterým prožili mnozí zmařené životy, se omluvilo? Jak to, že to po nich dodnes nikdo nepožadoval, nikdo je dodnes nevyhazoval z vysokých postů? Kolik přesvědčených komunistických učitelů učilo ještě léta po takzvané revoluci a žádní rodiče nedemonstrovali na náměstích? Kolik občanů demonstrovalo za ty roky proti byť jedinému policistovi, a že jich zůstalo ve sboru po převratu?
Kdyby média a nefachčenci ze Sněmovny pořád dokola nehulákali o Ondráčkovi a do omrzení nepouštěli šot z roku 1989, tak nikdo o jeho existenci ani nezavadí. Proč se nedemonstruje proti stovkám dalších policistů, kteří byli na Národní třídě a i jinde po republice mlátili lidi? Ondráček měl do roku 2015 prověrku na přísně tajné, takže asi zase taková nebezpečná komunistická svině není, jak jej takzvaný Demokratický blok a média vykreslují. Ale kdo by bral v potaz takové nepodstatné věci, že?
Někdo tady prošvihl třicet let a jako nemyslící stádo se nechal vyhnat do ulic kapánek později. Ale je fajn si vyzkoušet, jak lze manipulovat s davem. To se může hodit kdykoliv.
