Nedáme se zastrašit, nikdo nás nedonutí změnit způsob života, naše křesťanské a demokratické hodnoty si nedáme vzít. Nás teroristé nezastraší. Lež, lež a opakovaná lež!
Je to tak vždycky, když některá islamistická sebranka v Evropě vraždí. Už za pár okamžiků se z médií ozývají hrdí rekové z popředí politické scény napadené země a unisono troubení ve stejné tónině se ozývá ze spřátelených, spíše jen naoko spřátelených, zemí.
Navzdory všem těmto siláckým řečem politici ruší jednu společenskou nebo sportovní akci za druhou. Dokonce i Praha, snad aby se důležitě mohla zařadit mezi ohrožené druhy, zrušila tradiční rozsvěcení vánočního stromu, aniž by tajné služby zaznamenaly cokoliv tajného.
Prostě si musíme přiznat, že teroristé opět dosáhli svého. Strach možná není mezi obyčejným lidem, ale rozsévají jej především politici napříč Evropou. A pokud je lid poslouchá, může být dennodenně svědkem jejich lží.
Politikům a oligarchii vládnoucí světu právě skrze tyto loutky vlastně sem tam nějaký ten islamistický masakr velmi vyhovuje. Zní to cynicky? Snad jen nějakému sluníčku s růžovými brýlemi. Hle, jak vraždy v Paříži velmi rychle zajistily, aby EU přistoupila na archivování a sdílení osobních údajů v leteckém provozu. Islámský stát přináší úžasné demokracii další možnosti její „ochrany“.
Stále více se začíná uvažovat o omezování svobody na internetu, který je již stejně prošpikovaný fízly, především z USA. Den ode dne jsme více hlídaní, svobody jsou svazovány, ale pořád se tomu říká ochrana demokracie, která už vlastně ani neexistuje.
Západní svět léta vnucuje lidem myšlenku, že Orwellův román 1984 popisuje komunistický režim. V tom se však velice mýlí. 1984 se začíná stávat skutečností právě v současném světě, tak nabubřele nazývaném demokratický.
Hromadné vraždy Evropanů přináší i jiné „výhody“. Politici, díky islámským fanatikům, můžou zakazovat protivládní demonstrace s odvoláním na nebezpečí terorismu. Takže naoko zůstávají pořád demokratičtí a vlastně si ještě můžou připsat bod za ochranu svých odpůrců.
A lživá tvrzení, že si nedáme vzít náš způsob života, naše hodnoty? Ale vždyť těch se vzdáváme dobrovolně (dobrovolně ze strany politiků) už léta. V tomto dementně hodnotově převráceném světě politicky korektní Evropy má právo na ochranu a privilegia kdekdo jen ne člověk domácí evropský. Německo bylo morem pro Evropu již mnohokrát a je tomu tak i dnes.
Jestliže politická pakáž Evropy dovede zahrát v Paříži tak odpornou komedii, že jde ruku v ruce s lidem a vše se přitom děje v liduprázdné ulici, zaslouží si tato civilizace jediné – padnout stejně jako Imperium Romanum!
