Až 33% - to je přibližný odhad počtu mužů, kteří vychovávají cizí dítě. V České republice rozvířila hladinu další z podivných „spravedlností“ našich zákonů. Stát se staví na stranu žen, které podstrčily do rodiny tzv. kukaččí dítě.
csb.yale.edu
Dle platných zákonů naší republiky může muž označený za otce dítěte popřít otcovství pouze do šesti měsíců od narození dítěte. Pokud prokáže, že není biologickým otcem později, už mu nic nepomůže a musí dítě vyživovat jako vlastní. Zákon se k tomu staví tak, že lepší nepravý otec, který platí, než žádný. Je opravdu na pováženou, že v zemi, jejíž politici by snad nejraději v každé větě upozorňovali, že jsme právním státem, tvrdí zákon, že vynucené bezpráví je spravedlnost!!!
Proti jakýmkoliv změnám výše zmíněného zákonného bezpráví povstaly samozřejmě především ženy „kukačky“ a jejich ochranářské spolky. Nechci zde řešit přízemní témata typu, co to dělá s mužskou ješitností nebo velikostí parohů. Daným problémem už vůbec není nevěra. Mluvme o spravedlnosti, kterou zde popírá sám stát.
Paradoxem je, že v případech dopadení osoby, jejíž DNA souhlasí se stopami na mrtvole, na níž byla spáchána vražda, soud považuje toto za nezvratný důkaz, nad nějž v současné kriminalistice není. V případech podstrčených dětí však přichází s „novinkou“, že ono to DNA vlastně vůbec není tak jednoznačným důkazem. Nakonec se lze dočíst, že je zmíněná metoda tak nepřesná, že by snad ani neměla být používána.
Přes všechny tyto zkostnatělé postoje českého práva a tažení ohrožených „kukaččích“ žen proti spravedlnosti, nabyl v České republice 11. července 2008 právní moci rozsudek, kdy byl na základě výsledku testů DNA zbaven rodičovství muž z jižní Moravy. Stalo se tak sice teprve po žádosti jeho nevlastní (do 11. 7. 2008 vlastní) dcery a na příkaz státního zastupitelství projednat danou causu. Výživné mu však nikdo nevrátí! To je další ze „spravedlností“ našich zákonů.
Je opravdu k nepochopení, že náš stát respektive politici, jež tak rádi poklonkují Evropské unii a větším státům, si nevezmou příklad z opravdu rozvinutého státu, jakým je náš soused, Německo. Zde platí od 1. 4. 2008 zákon, který uzákoňuje testy DNA na požádání právního otce. Dle nového zákona musí soudy nařídit testy DNA, pokud jeden z údajných právních rodičů prohlásí, že si není jist, zda je skutečně biologickým rodičem a o test požádá soudní cestou. K důvodu nařízení testů stačí pouze nejistota žadatele, který nenese důkazní břemeno, tzn., že nepotřebuje mít žádný důkaz pro své tvrzení. Podání takové žádosti neomezuje žádná zákonná lhůta!
Zákon umožňuje nařídit test DNA v řadě: právní otec – dítě – matka a také pro muže, který je domnělým biologickým otcem. Podle tohoto zákona může poškozený muž žádat zpětné vyplacení výživného na podstrčené dítě. Německý trestní zákoník definuje zcela odlišnou spravedlnost oproti džungli panující v zákonech naší rozvojové země – klasifikuje již jen pokus o podstrčení dítěte jako trestný čin!!!
Takže díky českému chápání spravedlnosti a stovkám dalších podobných „spravedlivých“ případů, budeme asi ještě dlouho patřit v některých ohledech mezi rozvojové země.
