Brouzdal jsem po internetu a narazil na Polívkovy kulaté narozeniny. Pátral jsem hlouběji a zjistil, že jedněmi z pozvaných, kteří se mají postarat o dobrou náladu hostů, je i skupina Dareband ze Vsetína. Proč by ne? Ze Vsetína do rodného města oslavencova, Vizovic, je coby kamenem dohodil. Tak mi zbývalo jen zjistit cože to Dareband hraje za muziku?
archiv DAREBAND
Vsetínská skupina Dareband má na svém kontě debutové dlouhohrající album Ogaři pálijá a právě před několika týdny pokřtili své druhé album Valaši sú chlapi pevní. Aby byl výčet kompletní, musím zmínit i zcela první demosnímek Cosi málo od srdéčka. Skupina si vytvořila vlastní, osobitý přednes, samozřejmě ve valašském dialektu, ale i hudebně velmi zajímavě ztvárněný. Když jsem se ptal, co je to stylově za muzika, bylo mi řečeno, že její „škatulkování“ je problematické. Někteří ji přirovnávali snad k Čechomoru, další doporučovali stáhnout si ukázky z jejich internetových stránek www.dareband.cz, a ti nejrozumnější mi poradili zajít si na koncert. Dal jsem na jejich rady.
Zajímalo mne, odkud se vzal název Dareband, když se jedná výrazově o ryze valašskou kapelu? Vysvětlení je jednoduché. Za vším stojí člověk, jehož koníčkem je valašská historie, přesněji historie vsackého Valašska, a taky muzika, protože je dvorním textařem kapely. Jmenuje se Jiří Václavík. Ale přezdívku má Dareba. Tedy Jiří „Dareba“ Václavík a odtud DAREBAND.
A právě texty dělají kapelu Dareband originální a nezaškatulkovatelnou (páni! to je slovo). Určitě je, na rozdíl od mnoha jiných kapel, stojí za to poslouchat. Nejen, že jsou natolik humorné, že vás dovedou rozesmát již na první poslech, ale snad každá má svou vlastní historii, jak na koncertech skupiny prozrazuje jejich stvořitel, Jiří „Dareba“ Václavík. Takže jsou to živé! písničky. Vychází z valašské historie, je v nich ukryta spousta krásných zákoutí valašské krajiny, samozřejmě lásky ogarů a cérek, a toho nejdůležitějšího – texty i muzika jsou zrozené na valašské slivovici.
Zážitkem, jenž vám dlouho zůstane v paměti, je návštěva koncertu skupiny Dareband. Hudebního fajnšmekra dostanou vypracované a především čisté vokály, jejichž čistota je samozřejmostí nejen na studiové nahrávce, ale i při živém vystoupení. Ale není to jen příjemný pocit z pohodové muziky, ale doslova divadlo komedie. Jako nefalšovaní Valaši jsou členové skupiny samý jinotaj nebo ještě lépe, jemný dvojsmysl, a tak se během večera nasmějete co hrdlo ráčí. Tohle všechno má především na svědomí hlavní kecal skupiny, kytarista a zpěvák, Martin Mrlina. Zahanbit se nedá a zdatně kontruje tak, jak basa má, Daniel Káčer, mimo basy ještě i zpěv. Specialitou Dana Káčera je používání, pro většinu laické veřejnosti, neznámých a méně známých hudebních nástrojů, jako jsou například grumle, dvojačka, basička, fanfrnoch, fujara, píšťala. Do toho si sem tam přidá houslista a zpěvák Michal Burda a viník všeho Jiří "Dareba“ Václavík, akordeon, zpěv, jen občas prohodí nějakou tu větičku, která vaši bránici zcela dostane.
Ovšem nejkrásnějším překvapením skupiny a doslovná „tichá voda břehy mele“, je jinak rodinné stříbro (nebo zlato?) kapely, zpěvačka, Katka Minarčíková, která si, co se valašského „mudrování“ týká, s ogary nezadá. Její největší předností a darem pro skupinu Dareband, ale i pro posluchače, je zvonivý zpěv, který je stříbřitý a čistý jako potůčky a bystřiny spěchající z valašských vrchů. Kdyby už pro nic jiného, tak jen pro tento zpěv stojí za to skupinu Dareband slyšet.
