Přestože současná koaliční vláda v demisi celá tři léta dělá všechno pro to, aby usnadnila ČSSD volební vítězství, sociální demokraté spíše působí dojmem sebevraha. Co více si přát než zkorumpovanou vládu, vládní politiky a úředníky ve vazbě a vězení v naprosté převaze vůči levicovým basmanům? A přece to nestačí.
Své harakiri ČSSD zahájila na vlastním sjezdu projevem Jana Mládka o věhlasných parazitech. Pravice se do výrazu zamilovala, a dokud se nezjistilo, že má ve svých řadách mnohem horší parazity, každý z nich mlel dokola: „Ať žije náš verbální sponzor Mládek!“ Přestože šlo o neomluvitelné faux pas stínového ministra financí, šéf Sobotka si jej ve stínu hýčká nadále.
Snad, aby se sociální demokraté zalíbili genderovým šikům paní Šiklové, vymysleli do nebe volající, ne, až do vzdálené galaxie volající nesmysl, aby muži chodili POVINNĚ na mateřskou dovolenou. A to bez ohledu na to, kdo kolik v rodině vydělává a jak to doma komu vyhovuje. A to bez ohledu na zdravý rozum. Ale na to jsme si u politiků již dávno zvykli. Takže sufražetky budou mít dušičku v peří, ale rodina se bude potácet směrem k sociální pasti. Konec konců, ČSSD přece preferuje sociální stát. Nicméně členky Oranžového klubu by se měly červenat.
Jako další v pořadí úspěšných ničitelů volebních preferencí ČSSD se představila Vladimíra Lesenská, jejíž názory na dotování neziskových organizací ze zahraničí by jí mohl závidět leckterý skalní komunista. Své myšlenky navíc podtrhla tím, že je představila v Rusku. Lesenská má samozřejmě kus pravdy, že tyto neziskovky nemusí vyvíjet činnost v zájmu státu, kde působí. Tak to bylo třeba i v Československu s Chartou 77. Ale pokud je demokracie opravdová a nikoliv pouze deklarovaná, tak ať si dělají neziskovky cokoliv, pokud neporuší demokratické zákony.
V posledních dnech, kdy ČSSD opět mohla volební hlasy sbírat hráběmi díky naprostému znechucení občanů z koalice, která se za žádnou cenu nechce vzdát svých dávno prohraných postů, zase sama sobě podráží nohy. Poukazování na nestálost v prohlášeních koalice by mělo svoji váhu, pokud by samotná ČSSD na poslední chvíli nezměnila vlastní názory odmítající pokus o složení vlády.
Stranu však naprosto dokonale potápějí žabomyší války Sobotkovy kliky, která žádá vystoupení ze strany u členů, kteří kývli na nabídku designovaného premiéra Rusnoka. Občan by až nabyl dojmu, že se Marie Benešová a Jan Kohout ucházejí o místo u Miroslava Kalouska, tedy u samotného ďábla v očích ČSSD. Přitom, pokud bychom měli dosavadní skladbu vlády Jiřího Rusnoka politizovat, je jednoznačně podobná sociálně demokratickému směřování.
Takže ve finále vlastní straně bere hlasy voličů sám její předseda kvůli ješitnosti, že někdo v JEHO straně nelže a potvrzuje, že má raději Miloše Zemana než Bohuslava Sobotku. Je opravdu důvěryhodná strana, která se nedokáže povznést nad takové malichernosti? Je důvěryhodná strana, která provádí takové názorové kotrmelce jen proto, aby se za každou cenu chopila vesla o pár měsíců dříve? Pak je stejná, jako ti na druhé straně barikády, kteří se drží svého koryta rovněž za každou cenu.
Čtěte i další články:
Kalousek opět opilý… mocí
Půjde Šlachta od válu?
Zbavme se konečně důchodců!
