Celá země byla v posledních týdnech svědkem trapného přetahování o post eurokomisaře. ČSSD vystupovala jako umíněný fracek a znevažovala vítězství ANO v eurounijních volbách. Naopak ANO, jako vítěz, žádalo nejvyšší post. A tak pořád dokola s občasnou nestravitelnou příchutí ze strany KDU-ČSL.
Nakonec se Bohuslav Sobotka rozhodl pro poníženeckou roli neschopného premiéra, který potřebuje radu Velkého bratra. Čert vem svrchovanost českého státu. Vždyť již Sobotkovi předchůdci jezdili na rady do Moskvy. Je vidět, že naše samostatnost a hrdost (snad i rozum) nemají v řadách ČSSD místo.
V Bruselu, po setkání s Pánem, nastalo dokonalé „Obrácení Ferdyše Sobotky“. Do té chvíle premiér v čele ČSSD pouze dehonestoval Věru Jourovou, že vlastně krom své dosavadní práce ničemu nerozumí a jako eurokomisařka bude k ničemu. Zato jejich kandidát byl takřka na úrovni děda Vševěda. Ovšem Jean-Claude Juncker promluvil a Sobotka jako by v té chvíli slyšel slovo Boží. Ohnul hřbet, a navrátiv se do rodné země, kterou čím dál více podstrkuje Únii jako léno, jásal nad nápadem kolegů z ANO.
Od chvíle návratu pěl ódy chvály na Věru Jourovou, považujíc rozhodnutí na její nominaci za nejrozumnější krok koalice, samozřejmě v čele s ČSSD. Na brífincích vypočítával přednosti moudré ženy, které mu odhalil teprve zrak jeho Pána. A pak, že zázraky se nedějí, nevěřící!
Tímto jednáním Bohuslav Sobotka zesměšnil nejen v první řadě svoji osobu, ale především post premiéra a celé české politické reprezentace jako takové, včetně řady občanů této země. Svým jednáním se vrátil do dob moskevských poradních návštěv, takže předeslal voličům, kam asi spěje naše země ve vztahu k Únii, vlastní rozhodovací schopnosti a samostatnosti.
Čtěte i další články:
Pomatená Amerika
Český politik – synonymum zloděje, korupčníka a mizerného hospodáře
Kocourkovští žádají stáže u českých politiků
