Češi snědí cokoliv, jen když je to ve slevě

Z našich obchodů dlouhodobě mizí české potraviny, ale i další kvalitní české zboží. I když se tak děje především díky supermarketům, největší díl viny nese spotřebitel. My, Češi, s přetrvávající zaslepeností, že vše ze Západu je kvalitnější než to české, likvidujeme rodinné stříbro.

denik.cz

Naštěstí již mnoha lidem růžové brýle spadly z očí. V porovnání s celkem, jde však stále o nepatrné procento. K tomu připočtěme klamání zákazníka českými výrobci, především u napodobenin masných a mléčných výrobků a výsledek máme zde:

Česká republika je nepředstavitelně výnosný trh pro potravinový odpad, který by byl v mnoha zemích neprodejný. Češi však sežerou všechno, jen když to má cizí etiketu nebo nápis SLEVA!!!

Urazil-li někoho výraz „sežerou“, nemůžu si pomoci, ale odpad se nejí! A že jde o náhražky, které se potravinám podobají pouze názvem, je nesporné. Základním nedostatkem českého spotřebitele je orientace a výběr v první řadě podle ceny, nikoliv dle složení.

Několik příkladů: Výběrové špekáčky jedné české firmy – obsahují téměř polovinu tuku, tj. zbytkové vepřové maso, sádlo a kůže, toxické dusitany E 250, které jsou v českých zákonech stále řazeny mezi konzervanty. Obsahují tři druhy fosfátů. Výsledkem je umělohmotná, zdraví určitě nikoliv prospěšná, pochoutka. Snad nám závazné nařízení, co musí obsahovat výrobky nesoucí označení špekáčky, vrátí do těchto uzenin opravdové maso. Mimochodem, dusitan sodný, E 250, rovněž udržuje maso svěže červené, nikoliv čerstvé!!!

Podobná složení mají i mnohé levné salámy jako například Gothaj či Junior. Pokud je zkusíte zmuchlat a ony se vrátí do původního tvaru, nezoufejte – obsahují gumu guar. Ano, opravdu jíte gumu! Víte, proč se přidává do šunky bramborový škrob? Abyste se mohli olizovat jak je ta šunčička šťavnatá. Ve výčtu podobně „kvalitních“ uzenin bychom mohli ještě dlouho pokračovat. O paštikách nemluvě.

Jsme zemí, kde si pochutnáváme na náhražkách nikoliv na výrobcích odpovídajících svému názvu. V Česku nebo v Itálii si koupíme podle názvu jeden a týž výrobek, ale u nás je s náhražkami. Čechům totiž chutná levnější! Ať jsou to uzeniny nebo mléčné výrobky, v první řadě jogurty a sýry. V jogurtech se rovněž používá bramborový škrob, který zvyšuje krémový dojem. Nemluvě o syntetických aditivech, tedy všudypřítomných „éčkách“, barvivech a dochucovadlech.

Jeden z obchodních řetězců přiznal podíl náhražkových potravin v nabídce: 2.300 položek těch nejlevnějších, 3.000 cenově běžných a na dražší úrovni, kde potravina začíná být opravdu potravinou, se jedná pouze o desítky položek. Tak nějak funguje trh v České republice.

Nemalou měrou se na likvidaci českých potravinových výrobků podílí Evropská únie svými kvótami, nespravedlivým přerozdělováním zemědělských dotací a nesmyslnými nařízeními, kterými je ovšem proslavená. Dalším viníkem zmaru českého trhu byli čeští vyjednavači ještě před vstupem do tohoto kontroverzního svazku a dnes zástupci České republiky v Bruselu.

Tak jsme přišli o naše bílé zlato z cukrové řepy a byli přinuceni vzít zavděk mnohem méně kvalitním třtinovým cukrem. Jak trapně a uboze pak vyzněla „cukrová“ znělka našeho předsednictví v EU. Poměr mezi českými a dovozovými sýry se již vyrovnal a dovozové vítězí. Bohužel, mnohdy nikoliv kvalitou. Z pultů zmizel český med, který dnes kupujeme za humny – v Chile nebo Argentině. Díky rozdílným dotacím ustoupily z trhu vyhlášené Znojemské okurky, jejichž výroba se přesunula do Bzence, ale naše obchody jsou zaplaveny nakládanými okurkami z Polska. Zelenina se u nás již téměř nepěstuje a především mražená se dováží. Dováží se stále více brambory, cibule, o slabém a nekvalitním česneku ani nemluvě. Kéž by český občan začal u všeho požadovat starou dobrou českou kvalitu jako právě poslední dobou u česneku.

Z obchodů se však ztrácí už i české maso! Kuřaty nás válcuje Polsko, vepřovým Německo a vejce dokonce dovážíme až z Pobaltí!!! Chov prasat je v České republice nejnižší od II. světové války. Neustále se snižují i další chovy hospodářských zvířat, výroba mléka je Únií limitována, tak je zemědělci vylévají. Tohle nám v socialistickém Československu ukazoval komunistický režim jako příklad ubohosti kapitalismu. Tak už jsme konečně na stejné úrovni!

Když byl zakázán dovoz drůbeže z Polska, protože je chlazená vodou (v ČR vzduchem), což podporuje šíření infekcí, především salmonely, čeští „kšeftaři“ koupili polskou drůbež, zabalili do českých obalů a – kšeftujeme dál. Takto se mění zahraniční maso na české stále častěji. Žádný zákon to nezakazuje.

Nezapomínejme, že nákupem zahraničních i domácích potravinových napodobenin neškodíme pouze svému zdraví, ale přispíváme k zániku českých poctivých zemědělců a výrobců! Záleží jen na nás, na spotřebitelích, zda budeme pojídat odpadky Evropy a světa nebo za pár let dojíždět na vesnici za drahý peníz kupovat domácí jitrnice, abychom dětem vysvětlili, jak chutnala pravá vepřová pochoutka. Nebo dopadneme jako v Číně, kde továrna produkovala knedlíčky s náplní z poloviny tvořenou použitými papírovými kartony. A všichni se olizovali jako Češi.

Čtěte další zajímavá témata:

Výprodej republiky – česká už jen podle názvu

Vsetín je trestán za soucit s Romy a romské lži – čtěte fakta!

Mám strach vidět současné české filmy