2016: Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla

Orwellovo dílo bylo vždy veřejnosti předkládáno jako popiska socialistických diktatur. Uběhl zlomek času v historii lidstva a údajně demokratické vlády světa kopírují toto dílo s čím dál větší důsledností. Můžeme opět srovnávat.

VÁLKA JE MÍR
Státy stojící v závěru osmdesátých let dvacátého století proti sobě jako nesmiřitelní nepřátelé, takřka v mžiku obrátily. Podobně jako zástupy vyznavačů jediného učení během několika dnů prozřely a začaly se klanět bohům svých dosavadních nepřátel. Všichni byli najednou bratři a svět po tisících vypouštěl bílé holubice se zelenou ratolestí. To byla první lež.
Obě mocnosti prohlásily, že se již nemusí hlídat a opustily cizí státy s příslibem, že už se k sobě nikdy nepřiblíží. To byla druhá lež. Začali se ozývat zbrojaři mírumilovných zemí, kterým přitékalo méně miliard, přestože ve velkém prodávali pod rukou zbraně nepřátelům, které vraždily lid ve svobodných zemích. Ale poněvadž politici jsou na Zemi pouze jako loutky, museli sehrát pro svět nové divadelní představení. Skryli se za organizaci míru (OSN), která dnes vydává na požádání povolenky k vojenskému napadání států, a začali vnucovat světu údajnou demokracii. Válka je mír.

Ve jménu celosvětového míru začaly osvobozené státy s těmi otrlými rozdavači svobody a demokracie, a se svým mocným našeptávačem, vnucovat svoji představu svobody a demokracie cizím státům. Stále s bílou holubicí a zelenou ratolestí, se zbraněmi popsanými velkými nápisy SVOBODA a DEMOKRACIE, nechali zavraždit ty, kteří údajně zotročovali lid. Nositelé míru nastolili nové pořádky, kdy se lidé, do té doby žijící v klidu pod jařmem údajného diktátora, začali vraždit navzájem. Ale státy se svým novým světovým vůdcem volaly do světa, že toto je daň za svobodu, kterou jim darovaly. Od těch dob se začalo napadání cizích států říkat boj za demokracii. Oproti slibům se údajně demokratické státy znovu nechaly dobrovolně obsadit vojsky, protože si nechaly našeptat, že je jejich osvoboditel, pak nepřítel, pak přítel opět nepřítel. Zbrojaři a váleční fanatici chrochtali blahem. Válka je v jednadvacátém století prezentována mocnými jako boj za mír. Jsme horší, než jsme byli.

SVOBODA JE OTROCTVÍ
Státy kontinentu se osvobodily z tyranie jediné strany a jednoho učení. Lid jásal, rozjel se do všech zakázaných míst na Zemi, kupoval zmetky v zářivě barevných obalech. S nadšením kradl, protože v těch zemích to bylo tak svobodně jednoduché. Noví politici se stejnými jmény a zatuchlými rodokmeny funkcionářů svobodně rozprodávali, ale raději rozkrádali, bohatství země. To dělají dodnes. A protože byla svoboda, uzamkli obyčejný lid na čtyři roky do jejich klecí z falešného pozlátka, s fotoalby dovolených snů, a mezitím jim rozprodali zlatý poklad, jehož základ tvořily šperky a mince otců a matek národa. Lidu vysvětlili, že vše dělali v zájmu svobody, demokracie a blahobytu, a pustili jej k volbám, kde mohl zvolit stejnou zlodějskou pakáž jen třeba jinak zbarvenou.

Ale původní demokratický svět, svoboda slova, právo na shromažďování, kritika, satira, nepřál svobodě hlásané politiky - omezování svobody. Neustále lidu připomínali, jak nebezpečná byla předchozí špehovací složka státu. Na druhou stranu se v zemích začaly objevovat zákony omezující kritiku, omezující získávání informací, jejich zveřejňování… Politici vše zabalili do úhledné lži, že tím chrání svůj milovaný lid. Ten, jako hloupé stádo, začal důležitě ryčet na kameramany, že má svá práva, sledován tisíci kamerami státu, které slouží údajně pro ochranu lidu. Ovšem lid je za vlastní bezpečnostní kamery mnohdy trestán. Lid je sledován dotazníky, nařízeními, státními formuláři, rodinám je přikazováno, jak vychovávat děti, do kterých škol je přihlásit, svobodnému podnikání je přikazováno, jak má podnikat... Postupně je řízen státem každý náš krok. Ale pořád máme plnou hubu svobody a demokracie, jen prý musíme obětovat něco k její ochraně. To NĚCO je stále větší!

Svoboda si žádala nový jazyk – newspeak. Proto bylo zakázáno používat mnoho slov a vynalezena byla nová. Cikán se změnil v Roma a bylo mu vsugerováno, že se tak jmenoval odjakživa. Z černocha vznikl Afroameričan, eskymák se změnil v Inuitu. Slepý v nevidomého, idiot v mentálně postiženého, důchodce v seniora. Bylo zakázáno používat slova přesně popisující skutkový stav věci. Zneužívání práce lidu se začalo říkat řešení romské otázky, žádostem o rovné podmínky se říká diskriminace, boji za zachování základních hodnot státu a národa se říká xenofobie. Naši noví přátelé na kontinentu hledají každou příležitost jak nás podvést a okrást, třeba na kvalitě potravin, tvrdíc, že tak si to my, hlupáci z Východu, přejeme. Jako by hnůj byla naše odvěká strava. Tomu se říká Evropská únie.

NEVĚDOMOST JE SÍLA
Vítězství intelektu, svoboda mysli, informace, jaké jen hrdlo ráčí. To vše přinesla svoboda, které lid se slepou důvěrou uvěřil. Všem se před očima míhala hesla slibující novináře obětující se ve jménu pravdy a spravedlnosti. Znovu se začala upravovat historie. Říkalo se tomu pravda. Při hledání pravdy se řada dokladů o pravdě ztratila, byla pozměněna, byla odsouzená k zapomenutí. Pravda o bývalých funkcionářích, kteří jsou dnes mocní, byla prohlášena spravedlivým a nestranným soudem za lež. Tečka. Mocným se ve spravedlivých zemích nedokazuje pochybení, ani krádeže miliard, jsou očištěni a nadále velebeni. Pokud někdo nesouhlasil, mohl klidně psát třeba na svůj web nebo na svobodný blog či zpravodajský server a všem sdělit, co se stalo s pravdou. Lid však věřil vůdčím svobodným médiím, která si ráda psala na své stránky, že jsou nejdůvěryhodnější v zemi a zamlčovala stejně aktivně, jako média na celém kontinentu. Kritické hlasy nazval hlavní proud – podle newspeaku mainstream – lží.

A tak mainstream – hlavní mediální proud – začal lidu sdělovat pravdu trošičku zkrácenou, trošičku upravenou, trošičku lživou. Média ukázala lidem hrdinné politiky kráčející v čele davu protestujících, i když to byla ve skutečnosti osamocená skupina světových lhářů obklopená armádou sniperů a ozbrojenců. Média nám ukázala protestující davy proti novým (ne)pořádkům v zemi sousedící s naším staronovým nepřítelem - hrstky dobře nasnímaných komparzistů na stadionu. Média nám ukazují trpící děti, utopené, zmoklé, zmrzlé, ale i staré ilegály. Žádná hlavní média neukazují, jak trpící zahazují darované jídlo, oblečení, stany, opovrhují pomocí, napadají ty, kteří jim poskytli azyl a dožadují se pomoci dle svých představ - tedy ráj. Média říkají lži informovanost. A lid pořád věří, že když to bylo v novinách a v televizi, tak je to pravda.

Orwell není již fikce. Orwell začíná být skutečností světa, který lháři stále nazývají svobodným a demokratickým. Velký bratr vás sleduje, i když spíte!