Demokracie už nám tu funguje od revoluce pěknou řádku let a stále jsme se nedokázali vypořádat s komunistickou totalitní minulostí. A když už nějakého estébáka odhalíme, tak nejakčnějším činem je, že mu ještě zaplatíme. Nepřijde vám to také hloupé?
Ve stále se opakujících intervalech se objevují nově objevení estebáci, jejich přisluhovači či nevyřešené restituční kauzy. Tedy záležitosti, které by podle mého názoru již dávno měly být vyřešené nebo by pro ně alespoň mělo být známé standardní řešení.
Bohužel v našem politickém absurdistánu tomu tak není. Naše politická garnitura (a že jich za ta léta bylo a nejen z jedné strany spektra ...) v sobě nikdy nedokázala najít dostatek odvahy, aby se s komunistickou totalitní minulostí vypořádala a následky leckdy musíme nést všichni.
Osobně mne už vůbec nezajímá, který zpěvák "prý" donášel komunistickému režimu. Pokud jsme se s takovou věcí nedokázali vypořádat do dneška, pak už je stejně pozdě.
Nicméně pokud je na významném postu nalezen estébák, který je na základě tohoto zjištění odejit (nebo odejde sám, dřív než ho vyhodit stihnou) a k tomuto odchodu je mu přidán dárek cirka 2 milionů, na který se mu skládáme ze svých daní všichni, pak mne hanba fackuje za to, že už jsem dávno nešel zfackovat toho "svého" demokraticky zvoleného zastupitele za to, že takové věci klidně dovolí. No asi jsou mu přednější a důležitější investice do místních sportovních klubů ...
Stejně tak nemohu pochopit vlekoucí se restituční závazky či vznášené nároky. Některé prý dokonce mohou končit tak, že je bez náhrady zabavena věc osobě či firmě, která ji v mezidobí mezi konfiskací a vznesením nároku legálně zakoupila. Prý princip spravedlnosti. Na první pohled krádež, na druhý spravedlnost, zajímavé, ... holt záleží na úhlu pohledu.
Prostě podle mne jsme měli všechny tyto věci vyřešit jednoznačně co nejdříve, a pak udělat tlustou bílou čáru, která by dala všem jasně najevo, že na úkor demokracie se osobního prospěchu nedomohou. Bohužel se tomu tak nestalo, a proto se dál budeme setkávat s absurdními nároky cizích šlechticů a ještě absurdnějšími odstupnými pro pohůnky bývalého režimu či groteskními tahanicemi kdo komu vlastně donášel a za kolik.
