Václavovo válečné bubnování....

Havlova jugoslávská "kocovina" ještě neodezněla a už má náš bývalý prezident zaděláno na novou, tentokrát trochu exotičtější - Libyjsou. Jeho pondělní vyjádření k tamější situaci u mě nemohlo zůstat bez odezvy a v mysli se mi vynořilo pár veršů, které bych se však neodvažoval nazvat básní, ale pouze jinak uspořádanými textovými řádky, které nesou výstižný název „Bombardovací“:

Tluče bubeníček, tluče na buben,

hrůzná genocida hrozí,

pokud tam hned nevtrhnem.

Třísk, prásk, bum,...řinčet bude z NATO pum,

pokaždé když tyran přijde o rozum.

V dálné zemi, kde z ropy jsou prý „povodně“,

chtějí lidé žíti jak jinak, než svobodně.

Než zaboří se do písku vojáků našich tlapky,

rozjedou svou černou práci “press-mediální šlapky“.

V hangáru se letadlo již chystá,

pro přítele našeho, samotného Mefista.

Ten s lebkou a zkříženými hnáty,

na zemi zabíjet bude děti, mámy a táty.

Ropní dravci tuhle akci jistí,

a až budou hlavy „za studena“,

lidé ke své nelibosti zjistí,

že jim revoluce (a nejen ta) byla ukradena.

Ani panovník a ani reportér,

„ty provládní“ Libyjce totiž z Prahy zdraví,

kdo jiný, než humanitární bombardér!

Pokaždé, když se v poslední době začne Václav Havel angažovat v určitých projektech, zbystřím svoji pozornost, protože jeho prohlášení obvykle bývají  předzvěstí k událostem budoucím. Nemyslím si, že je nějaký vizionář, který na základně mnoha indicií vždy dokáže správně odhadnout vývoj té či oné situace. Po nedávném doporučení čínského disidenta na udělení Nobelovy ceny, který ji posléze „překvapivě“ dostal, probíhá podle mne tok událostí trochu odlišně. Příkladně telefon:“ Hello Václave, nech teď knihovnu knihovnou a poslouchej! My máme určité zájmy v Libyi a chceme, abys nám s nimi trochu pomohl. Ty, jako významná osobnost v očích lidí z bývalého východního bloku a ve své zemi nám můžeš být velmi užitečný...!“ V jednom z rozhovorů Havel naznačuje, že může jít i o ropu, a já bych pouze doplnil, že především o ropu a demokracie není ani na druhém místě!

Na základě čeho Havel tak rychle dospěl k názoru, že bude zapotřebí vojenská intervence? Z oblasti přicházejí často protichůdné informace. Sami Libyjci si přejí nevměšování se do jejich konfliktu, přesto již běhají příslušníci SAS po Libyi, přesto se snaží Obama získat pro rebely zbraně přes Saudskou Arábii. (Podobnost s jugoslávským konfliktem, kde rebelové taktéž měli podporu USA prostřednictvím Saudské Arábie, jako hlavního sponzora světového terorismu). Není jeho prohlášení o Kaddáfím jako „šíleném zločinci“ tak trochu úsměvné s ohledem na fakt, že se před diktátorem vrtělo mnoho významných politiků? Není snad šílencem i ten, kdo místo politického řešení hledá půdu pro vojenský, silový zásah? Kaddáfí tvrdí, že média záměrně o celé situaci lžou a proto by měl získat možnost přesvědčit světovou veřejnost, že je situace v zemi jiná. Světová média koneckonců již mnohokrát prokázala, že lež jim není cizí. Nechci stát na straně autokratického vládce, ale jsou na druhé straně konfliktu opravdu ti správní hoši? Po zkušenostech s Jugoslávií a Irákem máme právo alespoň trochu věřit politikům či novinářům, že současný konflikt není pouze jedním z řady "loupežných přepadení"? Skončí Libye nakonec jako bohatá země nebo země v dluhové pasti v případě, že se poměry změní ?  

Moje výhrady směřované k „pravdě a lásce“ v Havlově pojetí nejsou útokem na tyto univerzální principy, nejsou odrazem prý fašizujících tendencí v naší společnosti, ale pouze připomenutím zjevného pokrytectví obsaženého v jeho osobě. Případný útok na Libyi by nebyl nic jiného, než vojenská invaze za ropou pod záštitou "humanitární intervence". K dispozici jsou pak dva scénáře, první počítá se svržením Kaddáfího, druhý s odtržením části území (po vzoru Kosova), kde se ropa nachází. Teď můžeme pouze čekat, který z připravovaných scénářů se naplní....

P.S. Vzhledem k současnému zhoršenému zdravotnímu stavu, přeji Václavu Havlovi brzké uzdravení a co nejkratší pobyt v nemocnici !